Francie, Paříž XXXIII.: Louvre a Malý vítězný oblouk
Arc de Triomphe du Carrousel, jak se francouzsky nazývá Malý vítězný oblouk, byl postaven v roce 1809 na příkaz samotného Napoleona. Na rozdíl od "velkého" Vítězného oblouku je průchodný ze všech čtyř stran a na reliéfech zobrazuje bitvy z roku 1805, ulmskou kapitulaci v roce 1807 a oslavu vítězství francouzské armády ve známé bitvě u Slavkova. Z vrchu tohoto architektonického díla se na nás dívala tzv. Kvadriga (dekorativní plastika) zobrazující bronzové koně Konstantina I. Zajímavostí je, že se jedná o kopii zápřahu, kterou byste našli v bazilice sv. Marka v Benátkách.
Předzvěst zajímavých poznávacích zážitků v podobě "vítězného oblouku" nás nadchla natolik, že jsme se rychlým krokem přesunuli k prosklené pyramidě, která je vstupní branou do Muzea Louvre. Cítili jsme se jako ve filmu Da Vinciho kód, jehož předlohou byla stejnojmenná kniha od amerického spisovatele Dana Browna.
K našemu údivu při krátkém čekání v řadě, jsme se ocitli v obrovské moderní pyramidě, která byla propojena eskalátory. Jedním z nich jsme se nechali svést do podzemí, v jehož středu byly informace, a okolí tvořily pokladny a vstupy do jednotlivých pavilonů.
Vědomi si faktu, že se nacházíme v jednom z největších muzeí světa a srdci Paříže, chvilku jsme zůstali jen tiše stát a nasávali tak atmosféru tohoto místa. Kolem nás proudily davy turistů a průvodců.
Po chvilce rozjímání jsme si sedli a začali studovat zkrácenou historii stavby, která byla kdysi hlavním sídlem francouzských králů, dokud král Ludvík XIV. nedal postavit Versailles. Palác vznikl v období vrcholné renesance na místě, kde původně stál středověký hrad. Na jeho fasádě se projevují prvky renesance, klasicismu i baroka. Veledílo se postupně rozrůstalo a spojilo dvě královská sídla, a to "původní" Louvre a Tuillerijský palác, které byly od sebe vzdáleny bezmála půl kilometru. Bohužel, dnes už jeho plnou krásu nevidíme, protože Tuillerijský palác podlehl požáru v roce 1871.
Samotný Louvre se skládá z několika částí. Od tzv. Starého Louvru se čtvercovým nádvořím "Cour Carréee" se vějířovitě odvíjejí dvě naproti sobě stojící galerie, které jsou v první polovině propojeny s dalšími dvěma budovami, tvořícími tzv. Nový Louvre. Každá z nich má po třech vnitřních nádvořích. Pokud jste se již nyní v popisu ztratili, nic si z toho nedělejte. Naštěstí navigace po tomto ohromujícím komplexu je zvládnutá na výbornou.
Ve čtení historie jsme museli prostě přestat, jelikož je tak rozsáhlá, že bychom už v ten den nestihli nic jiného. A tak jsme odložili "studijní" materiály a vydali se vstříc dobrodružství poznávání. V Muzeu Louvre (Louvre) se totiž nachází přes 35 000 děl. Takže, kdybyste se chtěli jen na minutku zastavit u každého z nich, prohlídka by vám trvala skutečně velmi dlouho.
Základ sbírky vytvořil král František I. a od roku 1793 byla zpřístupněna veřejnosti. K výraznému rozšíření došlo již v roce 1800, a to zejména díky Napoleonovi Bonaparte. Pestrost sbírek je nevídaná. Více než 5000 malířských děl, stylový historický nábytek, grafické či sochařské sbírky, to je jen zlomek pozoruhodností, které můžete očekávat.
Po zakoupení vstupenek jsme se mohli vydat jedním ze tří pavilonů, které byly navzájem v jistých místech propojeny. Byly to pavilony Richelie, Sully a Denon. Vybírat si, do kterého z pavilonů zajdeme dříve, jsme ani nemuseli, protože jsme podlehli davu, který nás zavedl k snad nejnavštěvovanějšímu obrazu na světě. O jaký obraz se jedná a co všechno jsme ještě v Muzeu Louvre viděli, si povíme už za týden.
Text a foto: Oskár Mažgút
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |