Irsko: Mosty přes řeku Liffey - VIDEO
Most s půlpenny ve znaku
Řeka The Liffey má v Dublinu hned několik významů. Dělí město na pravou a levou stranu. Zatímco na té levé bydleli v minulosti vždy chudáci, na pravé to žilo a dodnes také žije. Vždyť je tam jedno z nejslavnějších míst nočních veselic v Evropě – proslulý a také velmi pověstný Temple Bar. Aby se tyto dvě strany příliš nemíchaly, byl v roce 1816 postaven první kovový most ve městě – Ha'penny Bridge. Původně se jmenoval Liffey Bridge, ale tak už mu nikdo neřekne. Jeho přezdívka a posléze už i regulérní označení vzniklo z toho, že když chtěli lidé přejít z jedné strany na druhou, museli zaplatit půl penny – chudí na to samozřejmě neměli, a tak zůstali tam, kde byli. Svého času (tím rozumějme ještě zhruba před 15 lety) se na Ha'penny Bridge dalo koupit cokoli, čím Dublin proslul – obrázky města, fotografie, irské píšťaly, bubínky. Dnes už na něm nikdo nic neprodává – jen žebráci se krčí u bílého hrazení a prosí o pár centů do kapsy. Přesto je Ha'penny Bridge jasnou dominantou města. A i když v sobě nemá tolik vznešenosti a kamenné krásy jako Karlův most, je dobré ho přejít ze strany na stranu hned několikrát. Ostatně – jednu cestu zvládne i znavený turista za zhruba 20 vteřin. A tak je lehké ji podstoupit několikrát. Tento most totiž přímo dýchá vším, čím Dublin kdy byl. A je škoda si to nevychutnat.
Moderní a starobylé
Mostů je ale v irské metropoli samozřejmě mnohem více. V oblasti takzvaného Greater Dublinu jsme jich napočítali 24 – včetně železničního a jednoho zcela bezejmenného. Zatím nejnovějším přírůstkem je supermoderní most Samuela Becketta. Jméno si půjčil od slavného irského prozaika a dramatika, jednoho z nejznámějších představitelů absurdního divadla. A dělá mu čest. Jeho do nebe se vztyčující špice na obou stranách jako by prosily kolemjdoucí, aby si jich všimli a zůstali na ně zírat v němém úžasu. Ani se nechce věřit, že by starobylý a svým úporným bojem za svobodu trochu ošuntělý Dublin mohl přijmout do svého náručí něco tak moderního a navíc čistě bílého jako racčí peří. Ale stalo se a je to jen dobře.
Umělci a patrioti
Mosty v Dublinu vůbec rády přijímají jména slavných postav irské historie. Je tu také v roce 2003 otevřený most Jamese Joyce. Byl zpřístupněn v roce 2003 a přestože ho navrhl španělský architekt Santiago Calatrava, svými oblými tvary a průzračnou lehkostí jako by evokoval svět proslulého irského spisovatele, který se navěky zapsal do učebnic svým věčným neklidem i touhou ptát se na otázky, keré ostatní raději nechávali bez povšimnutí viset ve vzduchu. A pak je tu také spousta mostů pojmenovaných podle národních patriotů a bojovníků za nezávislost smaragdového ostrova na Velké Británii: most člena Irského republikánského bratrstva O'Donovana Rosy, most Liama Mellowse – generála Irské republikánské armády, popraveného během občanské války anebo třeba most Seana Heustona – vůdce 20 irských dobrovolníků, kteří se bránili při Velikonočním povstání v Dublinu na svém stanovišti obrovské přesile britských vojáků celé dva dny, přestože podle očekávání měli vydržet jen maximálně 4 hodiny. Heuston byl také za svou odvahu popraven Brity po potlačení povstání v roce 1916, ve věku pouhých 25 let. Ale to už zabíháme do přílišných podrobností.
Nelze zapomenout
Jisté je, že aby člověk mohl projít všechy mosty v Dublinu, potřeboval by k tomu mít nejen dost času, ale také poměrně dobře natrénované nohy. Možná je nejlepším receptem stoupnout si prostě na most nejrušnější – O'Connell Bridge v samém centru města a pomalu se rozhlédnout po proudu řeky, přejít ulici a podívat se pro změnu proti proudu. Město, jehož oba břehy spojuje tolik mostů, nemůže být ke svým obyvatelům ani k vzácným hostům skoupé. Vždyť právě ony mosty působí jako ramena, která nesou lidi přes všechny nesnáze zase dál. A kdo toto jejich odhodlání ucítí, pochopí, jak těžké je pro Iry svůj Dublin opustit a jak nesmyslné je chtít po nich, když to udělají – a po pravdě, oni to udělají nakonec vždycky – aby na město na obou březích řeky Liffey zapomněli.
Text/foto/video: Zuzana Dastychová
Diskuze u článku (0) |