Itálie, Milán – po stopách Verdiho: chrám hudby La Scala

Naproti náměstí Piazza della Scala (na ulici Via Filodrammatici) stojí snad nejznámější operní dům La Scala. Účinkovala zde většina největších italských operních umělců a mnoho z nejlepších zpěváků z celého světa. La Scala soupeří o uznání s Metropolitní operou v New Yorku. Divadlo má i školu, která vychovává novou generaci mladých hudebníků v oborech hudba, tanec, divadelní řemeslo a divadelní management.

Během dne zde můžete navštívit muzeum Museo Teatrale alla Scala (informace o vstupném a otevíracích hodinách naleznete na stránkách muzea). Muzeum prezentuje sbírku obrazů, sochy, kostýmy a dokumenty o La Scale a operní historii. Dvě kolekce jsou věnovány milánskému miláčkovi Verdimu. Místo v muzeu mají i Rossini, Puccini či Toscanini.

Toto neoklasicistní divadlo bylo založeno z vůle Marie Terezie a slavnostně otevřeno 3. září 1778 jako Nuevo Regio Ducal Teatro alla Scala. Prvním představením byla Salieriho opera L'Europa riconosciuta. La Scala zahajuje sezonu vždy 7. prosince (na svátek svého patrona – svatého Ambroze).

La Scala má své jméno po kostele Santa Maria della Scala, který na tomto místě původně stál. Předchůdcem kulturního stánku bylo i divadlo Regio Ducale, které však vyhořelo po masopustní slavnosti v roce 1776. Požár vznikl pravděpodobně od původního osvětlení divadla – tisíců olejových lamp. Aby se předcházelo požáru, byly pak v několika místnostech kbelíky vody. Současně skupina bohatých Miláňanů, kteří vlastnili soukromé lóže v divadle, napsala arcivévodovi Ferdinandu Karlovi Habsbursko-Lotrinskému (syn Marie Terezie) žádost o nové divadlo.

Stejně jako u většiny divadel, tak i v La Scale bylo kasino s hazardními hráči, kteří seděli v hale. Druhá světová válka zasáhla i La Scalu, budovu poškodil nálet (1943) a opětovně byla otevřena až 11. května 1946. Poslední rekonstrukci divadlo podstoupilo před časem a 7. prosince 2004 bylo slavnostně otevřeno stejnou operou jako kdysi. Vstupenky na představení stály 2 000 euro (cca 51 000 Kč).

Před operou to žije celý den, ale před večerním představením se mění atmosféra místa. Stojíme před slavným plakátem na představení v La Scale, dnes to bude Verdiho Luisa Miller. Tradice říká, že kdo přijde první k plakátu po skončení představení, může si ho sundat a vzít jako suvenýr.

Před muzeem a obchůdkem se suvenýry číhají pouliční prodavači lístků na představení. Lístky se rychle vyprodají, nabízejí je různé cestovní kanceláře a částky se vždy od té oficiální liší. My jsme se rozhodli to risknout a koupit je až na místě. Koupili jsme o polovinu levnější lístky než přes cestovní kancelář na Slovensku. I když na lístku svítí ještě o polovinu nižší cena.

Nejlevnější lístky jsou do galerie na samém vrchu divadla. Ale i v boxu uvidíte někde možná ještě méně než nahoře v galerii. V minulosti tyto lóže patřily smetánce, která chtěla být dobře viděna. Samozřejmě pokud jste v té královské největší a nejširší lóži, výhled bude stát za to. Prostor divadla tvoří červený samet kombinovaný se zlatem a světlo křišťálových lustrů.

Rozdílnost se projevuje i v oblečení. Pokud máte pochybnosti, zda jste dost slavnostně oblečeni, tak v galerii nemusíte mít až takové obavy. Potkáte tu diváky oblečené v džínách a po prvním dějství i turisty v krátkých kalhotách, přičemž v těch by vás nepustili ani do milánského dómu. Prostor divadla se po druhém dějství více zalidnil, během představení se dají koupit lístky ještě levněji.

La Scala je známá kontroverzním a emotivním publikem. Je plná milovníků opery, kteří jsou buď u vytržení, nebo nemilosrdní. Ve světě opery je to považováno za křest ohněm, na neúspěch se dlouho vzpomíná. Vždyť žádný umělec by nechtěl být uprostřed představení vypískaný a na pódiu vystřídán.

Všechna představení tu musejí skončit před půlnocí. Pak se prostor před operou opět zaplní odcházejícími návštěvníky. Ti solventnější si to možná namíří do Grand Hotel Milano, který se nachází jen pár minut chůze. Tento luxusní hotel z 18. století je známý i jako milánský dům Giuseppe Verdiho. V tomto hotelu na ulici Via Manzoni, s výhledem na módní ulici Via Montenapoleone, trávil své pobyty v Miláně. Zde ostatně i v lednu 1901 zemřel. Hotel dodnes nabízí pobyt ve Verdiho pokoji, kde se nachází také skladatelův původní psací stůl, u něhož složil opery Othello a Falstaff.

Přestože na Milán padla noc, město má pro své návštěvníky ještě mnoho lákadel.

GPS: 45°28'02.3"N 9°11'23.4"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová