Izrael: Zeď nářků – nejposvátnější místo Židů

Podzimní čtení vám přináší:

Asi každý z nás už slyšel o jednom z nejvýraznějších symbolů Izraele - Zdi nářků. Jeden z nejčastějších záběrů na toto posvátné místo je při modlitbách poutníků, kteří svá přání, napsaná na kouscích papíru, vkládají do štěrbin zdi s vírou, že jejich modlitby budou vyslyšeny. Ale my si dnes řekneme něco víc i o historii a zajímavostech této fascinující stavby.

Zeď nářků je pozůstatkem západní části vnější hradby, která koncem období druhého jeruzalémského chrámu dodnes obklopovala jedno z nejspornějších měst světa - Chrámovou horu. Na Chrámové hoře se nachází kromě Zdi nářků i Skalní dům a Mešita al-Aksá, proto není divu, že judaismus tuto "horu" považuje za nejposvátnější místo, jakož i islám, pro který je toto místo třetím nejposvátnějším a svůj náboženský význam má i pro mnohá křesťanská společenství. Střet náboženství způsobuje nejen unikát v podobě nejuctívanějšího místa na naší planetě, ale je také důsledkem každodenních konfliktů mezi věřícími v této oblasti. Vraťme se však raději k samotné stavbě. Zeď byla kdysi součástí chrámu, který postavil král Herodes Veliký na základech menšího chrámu. Přestavba resp. výstavba se odehrávala v roce 20 před Kristem. O několik desetiletí později, přesněji v roce 70 našeho letopočtu, byl chrám spolu s městem zničen římským vojskem v První židovské válce a jako jediná nepoškozená část, či spíše pozůstatek chrámu, zůstala Západní zeď. Od těch dob až dodnes sem chodí Židé naříkat nad ztrátou chrámu.

Zeď nářků je vysoká 20 metrů a skládá se z 25 vrstev kamenů. Před zdí je vybudováno kamenné náměstí, které vzniklo zvětšením původního náměstí a z části po válce zničené čtvrti Mugraby v roce 1967. Náměstí funguje jako posvátné místo ("synogoga"), proto je rozděleno na několik částí. Muži i ženy mají vyhrazeny oddělené části zdi, protože judaismus zakazuje společnou modlitbu. Pokud chce věřící vložit svou modlitbu napsanou na kousku papíru do štěrbiny zdi musí splnit podmínky. V případě mužů je povinna přikrývka hlavy a v případě žen zahalení těla. Možná si položíte otázku, proč Židé neusilují o obnovu původního chrámu.

Důvody jsou dva, a to, že i po zničení chrámu zůstala na místě Zdi nářků Hospodinova přítomnost (tzv. Šechina), která není vázána na existenci chrámu a druhým důvodem je, že na místě chrámu v současnosti stojí muslimské mešity. Již zmíněný střet náboženství dodává tomuto místu už od nepaměti jiskřivý náboj historie. Původně židovská Chrámová hora byla v roce 638 dobyta muslimy, kteří zde vybudovali dodnes stojící mešity. Ale snad historicky nejznámější se stalo období během a po Šestidenní válce, kdy Zeď nářků přešla opět pod nadvládu Izraele. Bylo to po dvou desetiletích jordánské nadvlády, během níž měli Židé k němu zakázán přístup.

Na závěr si ještě povíme dvě zajímavosti. Věděli jste, že s rozvojem techniky se také 2000 let stará zeď stala virtuální? Lístečky s modlitbami je totiž možné umisťovat i na dálku. V minulosti se využívalo speciální faxové číslo izraelské pošty, které později nahradila mailová schránka. V současnosti stačí modlitbu zaslat mailem, tu zde vytisknou a studenti náboženské školy ji následně vloží do zdi.

Druhou neméně zajímavou věcí je i samotný název zdi. Zatímco v našich zeměpisných šířkách tuto stavbu známe pod názvem Zeď nářků, Židé ji nazývají Západní zeď. Pojmenování Zeď nářků bylo převzato z arabštiny a pod tímto pojmem rozšířeno do západního světa. Pro Židy je však symbolem novodobého státu a naděje, proto jeho označení považují za nešťastné. Každopádně, ať už je to jakkoli, zeď se stala oblíbeným místem turistů, věřících i nevěřících z celého světa.

GPS: 31°46'36.3"N 35°14'03.7"E

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová