Jižní Slovensko: Komárno – hraniční město na levém břehu Dunaje I.

Ve východním cípu Žitného ostrova, u soutoku Dunaje a Váhu, leží město Komárno, známé nejen díky bohaté historii, množstvím historických budov, soch nebo památníků, ale také díky pohodě a klidu, které město na návštěvníka přímo vyzařuje. Snad jako jediný nedostatek by se mohl některým jevit fakt, že maďarštinu je tu slyšet víc než slovenštinu. I většina nápisů, ať už na obchodech, reklamních poutačích nebo i jídelních lístcích v restauracích, je napsána dvoujazyčně nebo dokonce pouze maďarsky. Maďaři a Slováci zde však žijí v míru a klidu, takže po krátkém čase se zde budete cítit jako doma určitě i vy. Na levém břehu Dunaje leží slovenské město Komárno a na pravém, co by kamenem dohodil, se nachází stejnojmennémaďarské město. Domácí proto v hovorové maďarštině používají k označení slovenského Komárna název Észak Komárom, čili Severní Komárno. Obě města jsou propojena mosty, železničním i silničním.

Na skok do historie

Komárno se může chlubit velmi dobrou strategickou polohou, avšak osídlení levého břehu Dunaje nebylo až tak jednoduché. Časté povodně, kolísání výšky vody v korytě Dunaje, nebo nestabilní říční břeh, to jsou jen některé z překážek, které museli lidé žijící v tomto regionu v minulosti překonat. Archeologické nálezy dokládají soustavné obývání území již od starší doby bronzové. Žili zde Keltové, později nablízku Římané, v době stěhování národů se zde zdržovali Avaři. Po rozpadu říše Avarů se moravskoslovenské kmeny snažily podmanit si Franky neobsazené avarské území. Na konci 9. století přicházejí do Karpatské kotliny, kterou se jim postupně podařilo ovládnout, maďarské kmeny. První písemná zmínka o usedlosti nacházející se na území dnešního Komárna pochází z roku 1037. Tehdy král Štefan daroval převoznický a jarmareční výtěžek usedlosti kláštera v Bakonybéli. Jednou z historicky nejvýznamnějších písemností byla listina krále Bély IV. z roku 1265, kterou Komárnu udělil městská práva. Privilegium svobodného královského města však Komárnu udělila až Marie Terezie. Stalo se tak v roce 1745. V té době už bylo pátým největším městem Uherska. V roce 1763 zasáhla město ničivá přírodní katastrofa. Silnému zemětřesení padlo za oběť téměř 300 domů a dalších téměř 800 bylo poškozeno. Od té doby se v této oblasti zatřásla zem už mnohokrát, ale naštěstí se už nikdy nezopakoval tak katastrofální scénář. Po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku ČSR rozdělila státní hranice na Dunaji nejen historickou Komárňanskou župu, ale také samotné město Komárno. To bylo ještě na pár let podle protokolu vídeňské arbitráže z roku 1938 spojené s pravobřežním Komárnem (Komárom). Během druhé světové války bylo město nejednou bombardováno a od roku 1945 se opět stala levobrežní část Komárna hraničním městem Československa. K hospodářskému růstu města výrazně přispěla nově vybudovaná loděnice, jako i dynamický rozvoj průmyslu a hlavně zemědělství.

Dnes můžete v Komárně obdivovat mnoho historických budov, soch, památníků, jakož i největší, nejzachovalejší a nejvýznamnější pevnostní komplex na Slovensku, nebo-li Nádvoří Evropy, které symbolizuje sounáležitost národů našeho kontinentu. Kam všude by měly vést vaše kroky při toulkách po Komárně, se dočtete příště.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová