Kolumbie: z Medellínu do Cartageny přes Santa Fe

Jarní čtení vám přináší:

Město Santa Fe de Antioquia bylo založeno v roce 1541 Jorgem Robledem, je nejstarším městem v regionu a je považováno za „kolébku místních obyvatel paisa (antioqueña)“. Také se mu říká „Ciudad Madre“, protože bylo prvním hlavním městem provincie. Od roku 1960 je národní kulturní památkou. Vše tady působí tak nějak čistě a svěže. Nejezdí tady moc aut, jen nám občas překážejí motorky, kterých je v Kolumbii požehnaně.

Na hlavním náměstí, kde je umístěna vodní fontána, palmy a další stromy, jsou přes den stánky se suvenýry s kolumbijskou tematikou – od klíčenek přes kožené výrobky až k typickým místním sladkostem z tamarindu. Večer je pak náměstí s fontánou i katedrálou hezky nasvícené. La Catedral Basílica Metropolitana byla postavena v letech 1797 až 1837 a vyniká svojí 47 metrů vysokou věží.

Náměstí Plazuela Santa Barbara je plné květin a stromů a nachází se zde Iglesia de Santa Bárbara, barokní kostel postavený z cihel a kamene v roce 1728. Místní básník Julio Vives Guerra jej nazval „babičkou všech kostelů provincie Antioquia“. Kostel Nuestra Señora de Chiquinquirá (postavený v letech 1863 až 1868) sloužil dříve jako hřbitov a také vězení pro duchovní. Procházíme i místní hřbitov s kruhovým půdorysem, kde se nachází kostelík Nuestra Señora del Carmen. V regionálním muzeu s názvem Museo Juan del Corral vlastní sbírku 496 objektů jako dokumenty, koloniální umění a archeologické a etnografické artefakty. K mostu Puente de Occidente, jehož výstavba byla dokončena v roce 1895 a který se nachází 5 km za městem, jsme se bohužel už nedostali.

Po dvou dnech se ze Santa Fe vydáváme opět na cestu a zkoušíme štěstí při stopování do města Turbo. Někteří řidiči na nás ukazují posunky, že nám někdo podřeže krk. I jiní řidiči na cestě, kteří vystoupí z auta, nás varují, že jsou tam gerily a nemáme tam vůbec jezdit. Nakonec nám zastaví jeden pán a ten nás po cestě uklidňuje, že tam sice gerily jsou, ale nemusíme se bát (v roce 2012 oznámila skupina FARC, že skončila s únosy civilistů). Naopak je po cestě spousta policistů a vojáků, kteří zde oblast hlídají. Nejhorší, co se nám mohlo stát, bylo vidět mrtvého motorkáře. Kolumbijci jezdí na motorkách jako blázni a nošení helmy jim nic neříká. A když zaprší, je nehoda hned na světě. Po cestě ještě vidíme obydlí místních Indiánů, kteří u silnice prodávají ručně vyráběné šperky z korálků.

Do Turba se nakonec nedostaneme a skončíme ve vesnici s názvem Mutatá. Výhodou v Kolumbii je, že kdekoliv ve vesnici zastavíte a jste nuceni přespat, vždy tam nějaký ten levný hotel i jídelnu najdete. Stejně jako policisty, kteří dohlížejí na pořádek. Krom klidného náměstí s kostelem tu nic není. Jen děti na kolečkových bruslích na nás pokukují a vystavují se, ať je fotíme. Turisty tady asi moc často nevidí, a tak jsou veselí.

Nehezkým městem jen rychle projíždíme a naší další zastávkou na cestě je město Necoclí. Jak zjišťujeme, Necoclí je oblíbenou turistickou destinací pro Kolumbijce, kteří sem jezdí k moři. Město je tedy hlučnější a plné hotelů. Pokud má člověk slabé spaní, moc se tu nevyspí, ze všech stran totiž hraje večer hudba. V podvečer se jdeme také podívat na pláž. Je tu klid, jen pár lidí se ještě koupe při západu slunce. Děti skáčou z mola do moře a u břehu se pohupují loďky. Bylo by to hezké a idylické místo, jenže při bližším pohledu člověk zahlédne všudypřítomné odpadky.

Naší poslední zastávkou před Cartagenou je město El Carmen de Bolívar. Tam zastavujeme hlavně proto, že se začíná stmívat a je čas najít ubytování. Je to prostě jen další průjezdní maloměsto, možná spíš vesnice. Lidé po nás pokukují, kde jsme se tam vzali, jinak se ale není čeho bát. Snad jen toho, že večer nás zase bude rušit hudba, neboť Kolumbijci si rádi posedí u piva na terase hospůdky a ani se nepotřebují spolu bavit. Stačí, když jim z velkých reproduktorů vyřvává salsa.

GPS: 6°33'21.1"N 75°49'38.7"W

Text a foto: Tomáš Novák