Lomy Amerika - VIDEO
Trocha historie
Začněme malou dávkou historie. Těžba vápence se u nás datuje až do doby před čtyřmi tisíci lety. Jak už jsme ale řekli, na Americe se s touto činností začalo až mnohem později. Jak si asi každý umí představit, nebylo to žádné pohodové a sedavé zaměstnání a lidé pracující v těchto lomech museli mít nejen silné ruce a svaly, ale také pro strach uděláno. V letech 1944–1963 na Americe pomalu těžba končí a lomy začínají zarůstat trávou a stromy. Průzračné oko na jejich dně pak láká – i přes zákaz – každé léto desítky a desítky milovníků poležení u vody, kteří přelézají zátarasy a dolů se dostávají pomocí lan.
Kde se vzala Amerika v Česku?
Ono se jim vlastně ani nelze divit. Vodní hladina zírá jako nenasytné velké rybí oko směrem k nebi a odráží od sebe snad všechno utrpení těch, které práce v lomu živila. Ovšem nejen romantici a trempové jsou náručí Ameriky vábeni. Už krátce po zavření lomů se k nim začali sjíždět i odborníci na slovo vzatí – botanikové, paleontologové, geologové, a dokonce i speleologové. Všichni chtěli na vlastní oči vidět tento zázrak přírody a okusit, co konkrétně jim nabízí. Všichni si ho také chtěli pojmenovat. Proto se dnes setkáváme s tolika názvy dané oblasti – Amerika, Příroďák, Kazatelna atd. Ale místo je to vždycky jedno jediné.
Podzimní ragtime
Nejkrásnější bývají lomy Ameriky na podzim. V mírně sychravém počasí se strmé svahy tamních skal obrostlé stromky, pokřivenými jak lidský charakter, převlečou do pestrobarevného kabátu a pohupují svými flitry ve větru jako modelky boky na módním mole. Navíc tu povětšinou nadšený obdivovatel kraje nenalezne ani živáčka – sem tam občas projde výletník se psem. A tak se dá skutečně pokochat pohledem na prázdný lom, který přes léto okupují davy. Nikoho nic neruší – nad hlavami se mu mísí šumění křídel s brumláním motorového rogala a člověk jako by i z té velké výšky viděl v blyštící se hladině odlesk své vlastní tváře.
Voda temné nátury
Amerika svým názvem i blahosklonným klidem vyvolává v člověku touhu jít dál a vidět víc. Možná je to i díky její naprosté vyrovnanosti. Všechno je tu tak, jak má být – hladké skály dávají tušit, co se tu před časem dělo. Tráva kolem jen stydlivě nabízí malé pohovění před tím, než vám pod nohama zaskřípe štěrk a palec se otřese pod náporem první studené kapky vody. Vlnky tu nehledejte – voda je jen zrcadlem lidské historie. A její odstíny barev od tyrkysové přes tmavě zelenou až po černočernou dávají tušit, že se v ní dá velice dobře ztratit hlava i duše.
Naše česká Amerika na Karlštejnsku není ani sen ani ráj na Zemi. Je to svědek minulosti, který si vás připoutá svými řemeny stejně rychle a neoddiskutovatelně, jako spoutají američtí indiáni bílého vetřelce, který se vydal na jejich území. A ani jeden ze zmiňovaných zajatců už nemá šanci z tohoto sevření jen tak vyklouznout.
Text/foto: Zuzana Dastychová
Video: Zuzana Dastychová
Diskuze u článku (1) |