Malá Studená dolina

Malá Studená dolina je 4,5 km dlouhá, terasovitá dolina ve východní části nejmenších velehor světa.

Výchozím místem nejen pro Malou Studenou dolinu je Hrebienok (1285 m.n.m.), tedy Hřebínek, který patří k nejpůvabnějším místům Tatranské magistrály a prochází jím každý, kdo se vydá ze Skalnatého plesa, ležícího ve stejnojmenné Skalnaté dolině, na západ ke Sliezskému domu, který se nachází na úpatí Gerlachovského štítu. Hrebianok je dobře dosažitelný pozemní lanovkou ze Starého Smokovce (1010 m.n.m), který je i zastávkou tatranské zubačky.

Naše cesta tedy začíná. Z Hrebienku se přes Starolesnianskou pol´anu dostaneme k Obrovskému vodopádu. Cesta napřed mírně stoupá, ale v závěru budeme dokonce pár metrů klesat. Toho bychom si měli dostatečně vážit, protože dnes to bude naposledy. Od krásného vodopádu se po unikátním kamenném chodníku dostáváme k Zámkovského chatě, ležící ve výšce 1475 m.n.m. Chata byla založena v roce 1943 a její celoroční provoz nabízí kapacitu 25lůžek. Součástí je i občerstvení, ale to bývá zejména v letních měsících dost vytížené, jelikož většina turistu zde svou cestu končí. My však ne.  Tatranská magistrála odtud pokračuje ke Skalnatému plesu. My se však vydáme po cestě k Téryho chatě, vedoucí vzrostlou kosodřevinou po pravé straně Malého Studeného potoka, který překročíme až pod příkrými skalními stěnami. Cesta s pozvolným stoupáním  pokračuje přes strmý sutinový svah až pod Žltou stěnu (Žlutou stěnu – 2182 m.n.m.), která se stala asi nejoblíbenějším místem tatranských horolezců. Nalevo na nás bude shlížet dominanta Slavkovského štítu a rozeklané skály po pravé ruce pak patří štítu Lomnickému. Odtud je to již kousek k Téryho chatě, která byla postavena v roce 1899 ve výšce 2015m. Chata, která funguje po celý rok, nabízí 25 lůžek a tradiční prvky tatranské kuchyně, jakožto i mírnou zatuchlost, ale to vám po relativně náročném poslední úseku cesty přijde jako nepodstatné, stejně jako chrápání horalů ve společné noclehárně. Celý objekt leží na okraji bývalého ledovcového kotle a obklopuje ho Pět Spišských ples. Ve výšce 2022m se nachází nejvýše položené Vyšné Spišské pleso. V Malé studené dolině je i vůbec nejvýše položené pleso celých Vysokých Tater – Modré pleso, choulící se pod Sedielkem ve výšce 2157 m.n.m. Na opačné straně doliny, pod Baraními rohy ve výšce 2207 je malé, mělké Baranie pliesko, které v letních měsících často vysychá. Proto se navzdory vyšší poloze, než má zmiňované Modré pleso, neuvádí jako „nejvyšší“.

Amfiteátr horských štítů obklopujících „Terynku“ vytváří v podvečerních hodinách pocit nepopsatelné magické stísněnosti, která však není nepříjemná. Lomnický štít, Pyšný štít, Baranie rohy, L´adový štít, Žltá stěna a Slavkovský štít  si nic nezadají se svými alpskými kolegy, vždyť Ĺadový štít, se svou výškou 2627 m.n.m, je třetím nejvyšší horou Tater. Lomnický štít a jeho 2633m.n.m stačí na místo druhé.

Z Téryho chaty vedou dvě turistické trasy. Jedna podél Modrého plesa do sedla Sedielko (2372 m), dále do Javorné doliny a do Javoriny. Druhá, tzv.“jednosměrka“ vede k severozápadní stěně, kde se relativně náročným kolmým výstupem dostaneme přes Priečné sedlo do Velké Studené doliny, kde nás čeká pohoštění v moderní Zbojnické chatě, ležící ve výšce 1960m. Nová stavba vznikla po rekonstrukci, kterou si vyžádal požár v roce 1998. Ubytovací kapacita je 16 lůžek. Odtud se můžeme pohodlně vrátit do výchozího bodu naší cesty, na Hrebienok. Při podobných, zdánlivě snadných trecích, je potřeba si uvědomit, že Vysoké Tatry patří svými podmínkami a náročností terénu k plnohodnotným velehorám. Letní bouřky znamenají v těchto polohách skutečné nebezpečí. V zimě a na jaře se komplikací stávají vítr a husté mlhy. Podcenění Tater se každoročně nevyplácí mnoha nevybaveným turistům, kteří vyrazí buď nalehko a nebo bez dostatečných informací o počasí a terénu. Na cesty je pak nejlepší vyrazit koncem září, kdy je tatranské počasí nejstabilnější.

Pro cesty do Vysokých Tater je nejlépe využít přímé vlaky nebo autovlaky, které z Prahy do Popradu vyjíždějí zejména ve večerních hodinách. Cesta jimi trvá od 7 hodin (Ex Košičan, odj.11:06), 8 hod (R Šírava, odj.22:06), 9,5hod (R Cassovia, odj.20:06), které dále staví v Olomouci, Ostravě, Třinci a Žilině. 600 km dlouhá cesta nejrychleji utíká v noci, v lůžkovém voze, kdy se Vám za ranního rozbřesku otevře krásné tatranské panorama. Brzký příjezd do Popradu a následná cesta zubačkou do St.Smokovce nabízí dostatek času pro výstup k Téryho chatě a to již v den příjezdu na Slovensko.        

zpracoval Jan Chaloupka

foto a info na www.tatry.net

zpět