Norsko – národní park Jotunheimen

Po několikadenních jízdách autobusem a přespání v norských ubytovnách jsme dorazili do národního parku Jotunheimen, což v překladu znamená Domov obrů. V norštině název Jotunheim označuje i jeden z devíti světů severské mytologie. Přišlo nám úsměvné, že trolly střídají obři, a tak jsme zahájili den v dobré náladě. Poprvé během našeho putování Skandinávií jsme si obuli tzv. traktory a pěšky šli zdolat jednu z nejnavštěvovanějších vysokohorských oblastí Norska známou i lovem ryb. Národní park má rozlohu 1 200 km². Přes 250 vrcholů dosahuje výšky téměř 2 000 metrů, a dokonce se zde nacházejí i dva nejvyšší vrcholy severní Evropy (Glittertind a Galdhopiggen).

Ale ty jsme se samozřejmě zdolat nechystali. Po turisticky značených stezkách jsme se vydali na menší vrcholky, které nám nabízely neuvěřitelné výhledy na krajinu. Nevšední pohledy dotvářela sněhová pole, horské řeky, květena a malebné severské kopanice. Procházeli jsme z údolí do údolí a snažili se zahlédnout losy, soby nebo jeleny – typické obyvatele parku. Zajímavostí tohoto území je, že kdysi to byla lovecká oblast našich předků. Archeologické nálezy pocházejí až z doby kamenné. Více než
1 000 let území využívali i pastýři, ve 14. století zde byla zřízena „Královská cesta“ a první horská chata zde vznikla v roce 1869. Národní park jako celek je součástí stejnojmenné horské oblasti, která přesahuje jeho hranice. Nachází se zde přes 29 nejvyšších vrcholů Norska, takže jsme se moc nedivili, že jsme neustále potkávali horaly. Plni zážitků a čistého vzduchu v plicích jsme se vrátili zpátky, odkud jsme náš výlet začali.

Na území národního parku Jotunheimen, téměř v jeho středu, se nachází i ledovcové jezero Gjende, u jehož pobřeží jsme si udělali zastávku. Jezero nádherně omývá, či spíše vyplňuje ostré srázy okolních vysokých hor. Jeho tyrkysová barva vábí na plavbu loďkou. Dlouhé je 18 kilometrů a šířka se mění vzhledem k reliéfu krajiny, ale nejširší úsek má něco přes kilometr. Okolí nabízí výlety na některou z horských chat nebo pro méně zdatné turisty kempování u vody. Pohledem na jezero jsme se rozloučili s národním parkem a jeho krásami a vydali se dále.

Cestou od jezera Gjende jsme se napojili na evropskou silnici E16 směřující do druhého největšího norského města Bergen. Asi v jedné třetině trasy jsme se zastavili v nejznámějším a zároveň nejkrásnějším dřevěném kostele v Norsku. Byl jím Borgundský dřevěný kostel, pocházející z roku 1150. Kostel je sice malý, ale zato výjimečný, a to díky zachování původní architektury. Od svého vzniku totiž nikdy nebyl přestavován ani rozšiřován. Když jsme ho spatřili na vlastní oči, zdál se nám pohádkově strašidelný. Bylo to asi pro jeho malá okna, tmavé dřevo a blízkost hřbitova. Popošli jsme blíž a měli jsme možnost pozorovat nápisy psané runovým písmem na jeho vnějších, ale i vnitřních stěnách. Střecha je také tvořena dřevem, konkrétně dřevěnými šindeli. Místy je zdobená maketami vikingských lodí, které nám však připomínaly spíše hlavy draků. Vnitřek kostela tvoří pěkný dřevěný oltář a obrazy, ale vidět je můžete jen za poplatek. Ještě chvilku jsme se motali kolem této pozoruhodné stavby, pak jsme nasedli do autobusu a pokračovali směr město Bergen, o kterém si více povíme už za týden.

GPS: 61°29'15.52"N 8°50'6.24"E

Text: Oskár Mažgút

Foto: Beata Firicová

Překlad: Stanislava Waniová