Polsko, Wieliczka – historie nad zemí

Pokud se vydáte do Krakova, určitě nesmíte vynechat návštěvu Wieliczky, která je od města vzdálena přibližně 10 kilometrů. Z Krakova do Wieliczky denně jezdí mnoho autobusových či vlakových spojů, ale můžete jet samozřejmě autem. S parkováním hned zrána tu problém není, protože na každém kroku zde naleznete placené parkoviště. Parkoviště je třeba i hned u dolu. Odsud jsme zamířili k pamětihodnostem.

Městská práva získala tehdy ještě osada Wieliczka v roce 1290 od krále Přemysla II. a v období středověku byla nazývána jako Magnum Sal (latinsky Velká sůl). Staletá historie města je spojena hlavně se solnými doly a výrobou soli. Dokonce i památky města připomínají právě tuto stránku. Že jsme se ocitli v důlním městě naznačuje i jeho erb tvořený zlatým hornickým kladivem a krumpáči na modrém pozadí. Za vlády krále Kazimíra Velkého vzniklo šachovnicové urbanistické členění města, jakož i hradby, které tvořilo 29 bašt, avšak zachovala se jen jedna a dvě brány – Krakovská a Klosovská.

Důlní minulost může vyvolávat dojem neútulné země, ale Wieliczka je město, kde si můžete odpočinout v parku. A právě z velkého parku sv. Kingy u solného dolu (Daniloviczova šachta) pokračujeme malebnou alejí Jana Pavla II. Tato pěší zóna byla vytvořena v roce 1998 a přivede vás do centra města.

Na okraji aleje upoutá pozornost neogotická stavba z červených cihel Sztygarówki – Szkoła Górnicza i Muzeum Salinarne. Budova navržená architektem prof. Tadeuszem Dołęga-Mostowskim byla postavena v roce 1898 na počest císaře Františka Josefa I., a to u příležitosti 50. výročí jeho vlády. Zpočátku byla stavba hornickou školou a muzeem, ale v současnosti zde sídlí okresní úřad.

O něco dále je již vstup do místního hradu Zámek Župny. Byl sídlem správy krakovských žup – salin a báňského úřadu. Později zde často přebýval král Kazimír Veliký. Dnes zde sídlí Muzeum krakovských žup, jehož expozice je věnována historii Wieliczky, prezentuje artefakty z doby bronzové a ve sbírkách má také největší sbírku solniček na světě. Dějiny hradu sahají do 13. století. Po požárech města v letech 1473 a 1475 došlo i k přestavbě hradu ve stylu pozdní gotiky. Další dostavby v 16. století se vyznačovaly v duchu renesanční výzdoby. Během 2. světové války byl hrad zničen a od roku 1976 probíhala jeho rekonstrukce do podoby středověké pevnosti z pozdní gotiky.

Svatý Klement je považován za jednoho z patronů horníků, takže kostel zasvěcený právě tomuto světci ve městě s bohatou hornickou historií nemůže chybět. Jen pár kroků od hradu se nachází farní kostel sv. Klementa. Ze stavby, která zde stála na přelomu 13. a 14. století, se nic nedochovalo. Dnešní kostel je ze 17.–19. století. Za pozornost stojí barokní kaple Morsztynov z roku 1693 se štukovou výzdobou a volně stojící zvonice věnována na konci 17. století králem Janem III. Sobieskim. Areál kostela je doplněn o klasicistní budovu fary.

Kolorit města dotvářejí těžní věže a důlní budovy. Ty původní dřevěné byly v 19. století nahrazeny zděnými. Zachovaly se nad šachtami Regis, Danilowicz, Gorski a nad šachtou sv. Kingy. Opět nám stačí ujít jen pár kroků a okouzlí nás snad nejkrásnější budova solných dolů, budova dolu Regis s typickou těžní věží.

Odtud projdeme pár metrů po ulici Władysława Sikorskiego na hlavní náměstí Rynek Górny. Většina domů lemujících toto čtvercové náměstí s pravoúhlou sítí ulic, které do něj ústí, pochází z 19. století. Nejvýraznější stavbou je Palác Przychockých z konce 18. století, na jižní straně náměstí, kde v současnosti sídlí radnice.

Rozhodně vás upoutá umělecké ztvárnění plochy náměstí. Uprostřed je namalovaná trojrozměrně působící malba, která se váže k historii města a jejím solným dolům. Taková optická iluze jakoby vám otevřela uprostřed města povrch země a odhalila to, co se v hloubce ukrývá. Malba doplněna o sochy horníků vjíždějících do podzemí nás láká také nahlédnout pod zem. O pár minut nato už i my stojíme před vstupem do solného podzemí.

GPS: 49°59'03.3"N 20°03'34.1"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová