Slovensko: Bratislava - hrad Děvín

Hrad Děvín patří mezi nejstarší slovenské hrady a pod názvem Dowina se v historických pramenech uvádí už z dob Velké Moravy. Rozkládá se na zajímavém a odpradávna strategickém místě – na mohutném skalním útesu nad soutokem řek Moravy a Dunaje. Spolu s nedalekým rakouským hradem Hainburg tak kontroloval tzv. Dunajskou bránu, kterou si středoevropský veletok proráží cestu přes pohoří Malé Karpaty. Je pravděpodobné, že skalní útes znaly už římské legie, které měly nedaleko na rakouském břehu Dunaje jeden z táborů obranného valu Limes romanus – Carnuntum.

Podle archeologických vykopávek, jež připomínají vyznačené půdorysy dávno zaniklých staveb včetně románského kostelíku, ve velkomoravských dobách na tomto místě stálo opevněné hradiště. Až později ve středověku se hradní opevnění a horní část hradu rozrostly do dnešních rozměrů. Údajně na něm sídlil legendární kníže Rastislav, který se odsud bránil náporu ze strany franských vojsk. Prokazatelně však jeho pány byli například král železný a zlatý Přemysl Otakar II. (zahynul v r. 1278 v bitvě na Moravském poli asi čtyřicet kilometrů odsud proti proudu Moravy), ale i mocné šlechtické rody vládnoucí na území dnešního západního Slovenska, mezi jinými asi nejznámější z nich – Pálfyové a Báthoryové. Po skončení turecké hrozby začal hrad pustnout a jeho zánik dovršila napoleonská vojska na počátku 19. století.

Už krátce na to se však ruiny staly vyhledávaným a navštěvovaným místem, zejména zásluhou mladých štúrovců, kteří společným výstupem na Děvín v r. 1836 odstartovali – obrazně řečeno – éru národního obrození. Koncem 19. století na vrcholku horního hradu vztyčili v rámci oslav milénia uherského království symbolický obelisk, ten však zničili legionáři hned po vzniku samostatného Československa. Později pod hradem vybudovali přírodní amfiteátr s jevištěm na střeše dnes zchátralého výletního hostince a hledištěm na stráni pod hradem. V 90. letech byla nakrátko zpřístupněna horní část hradu s expozicí o dějinách hradu v upravené skalní jeskyni. Výstup po zachovalém torzu kamenných schodů, doplněných místy ocelovými stupni nad srázem, byl sice trochu náročnější, avšak odměnou za tento výkon bylo jedinečné panorama po okolí, zejména na rakouskou stranu Dunaje a Moravy, zámek Schlosshof a při dobré viditelnosti až na vídeňské věže a kontury Alp na horizontu. Z důvodu nestability skalního útesu, který se postupně rozpadá, byla tato – pro turisty asi nejatraktivnější – část hradu uzavřena a v současnosti není známo, zda a kdy by mohl být horní hrad znovu veřejnosti přístupný.

Symbolem děvínského hradu se stala nevelká tzv. Panenská veža, žel, turistům rovněž nedostupná. Název se odvíjí od legendy, podle níž se chudý rytíř zamiloval do urozené šlechtičny, jejíž rodina však se svatbou nesouhlasila. Krásná nevěsta uprchla se svým milým na hrad Děvín a tam se nechali tajně oddat. V den svatby je však pronásledující vojsko dostihlo a milence našli až v nejmenší věži nad útesem, kde se rytíř nedokázal ubránit přesile a nevěsta ze žalu skočila ze skály do řeky.

V současnosti je hradní areál ve správě Muzea města Bratislavy, které pokračuje v archeologickém výzkumu a postupně upravuje jednotlivé části. Do hradu vedlo několik bran, v současnosti je hlavní vchod od parkoviště na konci obce Děvín. V budoucnosti by měla být otevřena i brána od dunajského přístaviště a případně i od vesnice. Na hlavním nádvoří spodního hradu s více než 50 m hlubokou studnou jsou ve zbytcích renesančního paláce zpřístupněny výstavní prostory s prodejem suvenýrů. Rozlehlý travnatý areál je po celý rok příjemným místem na posezení s podmanivým výhledem na řeku Dunaj a její rakouský břeh z jedné strany a z druhé strany na majestátní horský masív Děvínské Kobyly s obcí Děvín a zahrádkami na jejím úpatí. V létě pod hrad Děvín zajíždí výletní lodě z Bratislavy, po celý rok je z města dostupný pravidelnou autobusovou dopravou (linka č. 29 pod Novým mostem).

Text a foto: Jiří Výborný