Slovinsko: Lanovkou na Vogel

Vzbudili jsme se brzy ráno. Ve společenské místnosti nás už čekala usměvavá pani domácí, která nám připravila dobrou snídani a do termosky nám na cestu udělala silný černý čaj. Věci jsme si pořádně ani nevybalili, takže jsme jen všechno naházeli do auta, poděkovali za příjemný, i když bohužel jen krátký pobyt a autem se přesunuli k dolní stanici lanovky na Vogel. Ta byla od osady Ukanc vzdálena jen pár minut jízdy autem.

Lyžařské středisko Vogel se v létě mění na ovčí ráj

Poměrně velké lyžařské středisko, které se rozkládá v Julských Alpách, přímo nad Bohinjským jezerem, každoročně přiláká nejen množství lyžařů, ale také milovníky turistiky a pěkných výhledů. I mimo lyžařskou sezónu jezdí na Vogel kabinková lanovka, která turisty vyváží vysoko nad jezero Bohinj, až do výšky 1535 m n. m. Už během cesty lanovkou se nám otevíraly krásné výhledy na krajinu a jezero pod námi. Po vystoupení z lanovky jsme se ocitli v jiném světě. Venku bylo minimálně o 5 °C méňe než dole, pofukoval chladný vítr, a dokonce začalo i slabě mrholit, ale ani to nám nezkazilo krásný pocit z tohoto úžasného místa. Kromě pár turistů, kteří se spolu s námi vyvezli první lanovkou, tu nebylo živé duše. Všude kolem panoval přímo božský klid. Z batohu jsme si vytáhli nepromokavé bundy a potom chvíli jen tak stáli a kochali se tou krásou. Naši spolucestující z lanovky se pomalu začali rozcházet do všech stran, protože vrchní stanice je výchozím bodem mnoha pěších výletů. My jsme si dnes zvolili jen krátkou procházku na vyhlídkový bod Točka, který je od lanovky vzdálen jen necelou hodinku chůze. Ani ne po 10 minutách jsme narazili na stádo ovcí, které se zde páslo. Ovečky se procházely po sjezdovkách a bylo vidět, že jsou zde doma. Neměly s sebou žádného baču, ani psa, který by je hlídal. A tak jsme se na chvíli zamotali mezi ně. Pro mě, holku z města, která ovečky až tak často nevidí, bylo velmi zajímavé chvíli je pozorovat. Měla jsem pocit, že se mezi sebou normálně domlouvají. A tak jsme sešli z cesty a nechali ovce, aby nám dělaly průvodce. Jak se nakonec ukázalo, jen kousek od sjezdovek stojí salaš.

Turistický chodník, který směřuje na vyhlídkový bod Točka, vede poměrně strmou strání, na níž je mnoho uvolněných kamenů. Proto je třeba dávat si při našlapování velký pozor, aby se vám noha nepodvrkla nebo kámen pod nohou neuklouzl.

Vyhlídkový bod Točka, který za dobrého počasí nabízí nádherný výhled do okolí, leží v nadmořské výšce 1665 m n. m. a kromě mohutného památného kříže se zvonkem zde najdete i lavičku. My jsme si tu na chvíli odpočinuli, z termosky si dali šálek horkého čaje a pak se pomalu vydali na cestu dolů.

Kromě lyžařů a turistů si toto místo oblíbili i milovníci cyklistiky, kteří zde mají postavený zajímavý bikepark. Na své si zde přijdou také vyznavači paraglidingu. Startovačky (místo na rozběh a vzlet) jsou dokonce označeny turistickou tabulí.

My jsme se cestou zpět ještě zastavili v horské chatě, kde jsme si dali dobrý oběd. Pak nás už jen lanovka svezla dolů, naposled jsme si vychutnali pohled na překrásné Bohinjské jezero a v koutku duše jsme se rozloučili se Slovinskem.

Nasedli jsme do auta a pomalu se začali přesouvat do Rakouska. Zde jsme strávili poslední noc naší dovolené.

Kde jsme se cestou zastavili a co jsme zažili, se dočtete již brzy.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová