Slovinsko: Město Postojna

Slovinsko nás opravdu dostalo. Má nejen překrásnou přírodu a mnohé nevídané kulturní památky, ale především nesmírně milé a velmi vstřícné obyvatele. Kamkoliv jsme přišli, na cokoliv se zeptali, vždy se na nás mile usmáli a bez váhání nám odpověděli. Mladší generace s námi komunikovala perfektní angličtinou, ta moje jim nesahala ani k patě, přesto, že jsem nějaký čas prožila v Anglii. Díky rozhovorům se starší generací Slovinců jsme zjistili, že naše jazyky jsou dost podobné. Pokud člověk opravdu chce, i bez ovládání řeči toho druhého, se s trochou námahy umí pěkně domluvit. Ale pojďme pěkně po pořádku.

Přátelské městečko
Po úžasných čtyřech dnech lenošení u moře v chorvatském letovisku Baška na ostrově Krk, jsme se přesunuli na jihozápad Slovinska do nevelkého města Postojna, ve kterém žije něco přes 15 000 obyvatel. Milovníci cestování z celého světa ho znají především díky unikátnímu systému jeskyní, které se nazývají Postojnská jáma. Nás však po příchodu zajímalo něco zcela jiného. Kde budeme nocovat? Jelikož jsme od známých slyšeli, že Slovinsko je pro našince příliš drahé, počítali jsme i s alternativou, že opět vybalíme stan a rozložíme se v nějakém kempu. Noci však už začaly být chladné, tak jsme zaši do turistické kanceláře na náměstí v centru města a poptali se na nějaký hostel, penzion, menší rodinný hotel nebo privát za rozumnou cenu. Slečna v infocentru nás mile překvapila, do 20 € za osobu na noc, což jsme si dali jako vrchní hranici, nám vyhledala hned několik alternativ. Vybrali jsme si útulný privat za 30 € za oba na jednu noc v okrajové části města, odkud to však bylo do centra jen na skok a zároveň to bylo kousek od nejvyhledávanější atrakce celé lokality, od proslulé jeskyně Postojnská jáma. Ubytovali jsme se, na hodinku se natáhli a odpočatí vyrazili do centra na večeři. V útulné restauraci, kousek od centrálního náměstí, jsme si objednali slovinské pivo, na značku si už bohužel nevzpomenu a začali jsme v jídelním lístku pátrat po nějaké místní specialitě.

Přesto, že Slovinsko zabírá jen plochu menší než polovina Slovenska, číšník nám plynulou angličtinou hrdě vyprávěl, že povrch jejich země je velmi členitý a také místní zvyklosti jsou v jednotlivých koutech země velmi rozmanité a to se podepsalo i na pestrosti slovinské kuchyně. Proto se dá říci, že jedno národní jídlo, které by za typicky slovinské považovali Slovinci ve všech částech země, prostě neexistuje. Mezi proslulé však patří např. kynutý koláč potica, který má v různých regionech různou náplň. Mezi nejpoužívanější patří ořechová, bylinková a maková. Jako další jídlo nám doporučil štruklji - což je něco jako náš tvarohový štrúdl, ale jelikož my jsme neměli chuť na sladké, nevybrali jsme si ani tu. Zato nám během rozhovoru opět pořádně vyschlo, a tak jsme si zatím objednali další pivko, opět slovinské, avšak jinou značku, ať můžeme porovnávat. Chutnaly nám obě. Nakonec jsme se rozhodli pro jídlo podobné našemu guláši a pečené maso se zelím a s bramborami. Obě byly znamenité.

Po večeři jsme se šli trošku projít. Městečko bylo klidné, turistů na konci sezóny už pomálu a také počasí nám celkem vyšlo. Když jsme seděli v restauraci, trošku sprchlo. Ale teď už nebylo po dešti ani památky, a tak jsme se jen tak motali po večerních uličkách města, až jsme se ocitli v malé hospůdce u petangového hřiště, někde v místním sídlišti. Objednali jsme si láhev vínka a pozorovali místní důchodce, jak se při hře baví. I oni nás po očku sledovali. Když dohráli, jeden z nich přišel přímo k nám a hned se s námi pustil do debaty. Ze začátku jsme mu nerozuměli ani slovo. On neuměl anglicky ani německy, a tak na nás dále mluvil slovinsky. Ale po chvilce, když alespoň trochu v řeči zpomalil, jsme se v tom zvláštním shluku slov začali pomalu orientovat a on nám také něco rozumět. Postupně si k nám přisedli i další jeho spoluhráči a před půlnocí s námi seděla už i místní hospodská. Byl to velmi příjemný večer, hodně jsme se spolu nasmáli, ale také mnoho dozvěděli o životě místních lidí. Jednomu z pánů manželka po přátelském petangovém zápase přinesla právě dopečené koláče, byly úžasné. V přátelské debatě jsme pokračovali dlouho do noci. Ani bych nevěřila, že najdeme tolik společných témat.

Tím ústředním byly samozřejmě krásy Slovinska a především zajímavosti v okolí města. Každý nám doporučoval něco jiného, ​​avšak v tom, že musíme navštívit Postojnskou jámu se shodli všichni do jednoho. Výlet do jeskyně jsme si naplánovali hned na ráno a pokud to počasí dovolí, chtěli jsme se trošku podívat i po okolí.

Čím je Postojnská jáma tak zajímavá a proč jsou na ni Slovinci hrdí se dočtete už za týden.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová