SR, Banská Štiavnica: nejimpozantnější kalvárie ve střední Evropě

Za cíl našeho výletu jsme si tentokrát zvolili sakrální památku, která dominuje celému městečku a dává mu trošku orientální ráz. Viděli jsme ji jako malí v pohádkách, ale nikdy živě. Už z dálky nás fascinuje svým architektonickým ztvárněním, a to nemluvíme o jejím duchovním významu. Asi už pomalu tušíte, že řeč je o banskoštiavnické kalvárii, která sestává celkem z dvaceti dvou samostatných sakrálních staveb.

Hned po zaparkování v okrajovější části města jsme se pěšky vydali po asfaltové silnici, tzv. přímo za nosem. Směr nám udávala nejvýše položená kaple, resp. kostel na kopci, který se jmenuje Scharffenberg nebo Ostrý vrch. Vskutku nepotřebujete žádnou mapu ani ptát se lidí, kde se kalvárie nachází, protože je viditelná snad z každé strany Banské Štiavnice. Zakrátko jsme se ocitli v areálu kalvárie. Všude byly poměrně vysoké stromy, vedle kterých vedly cestičky. Postupným stoupáním do kopce jsme míjeli jednotlivé kaple, které představovaly výjevy z ukřižování Ježíše a sedm bolestí Panny Marie.

Kromě kaplí jsou součástí kalvárie i tři kostely (Dolní kostel, Svaté schody, Horní kostel). Během stoupání jsme si dělali přestávky, které jsme využili ke čtení si z knížky mapující minulost a současnost této památky. Jak jsme se dozvěděli, celý komplex je vybudován v barokním stylu. Za zakladatele kalvárie se považuje jezuita František Perger, který se podílel nejen předložením návrhu výstavby, ale i na samotných stavebních pracích, které započaly v roce 1744. O necelých sedm let později bylo toto dílo dokončeno, přesněji 13. září v roce 1751, kdy se zde konala i první mše svatá. Zajímavostí je, že celá stavba byla financována z peněz měšťanů, z nichž významnější dárci mají dodnes umístěné erby na průčelích kaplí. Samotnou kalvárii navštívil i císař František Lotrinský (František I.).

Bohužel, jak už to bývá, zub času a nezájem tehdejších představitelů státu vedl k postupnému chátrání této pamětihodnosti. V průběhu času byla dvakrát rekonstruována, a to v roce 1894 architektem Viliamem Groszmannem a v letech 1978 až 1981, kdy na její obnovu přispěl stát, přičemž práce vykonávali dobrovolníci. Ale po roce 1989 paradoxně došlo k jejímu největšímu znehodnocení. Kaple byly doslova rozkradeny a jednotlivé objekty byly zdevastovány. Celé toto nemilé řádění dostalo tuto památku na seznam 100 nejohroženějších památek světa. Ale tentokrát můžeme uzavřít tento příběh šťastným koncem. Díky dobrovolníkům, organizacím a nezištné pomoci probíhá od roku 2011 až dodnes systematická obnova, která vrací kalvárii život. Sami jsme byli svědky práce obětavých lidí, po kterých zůstaly opravené a důstojné duchovní stánky.

Až na samotném vrcholu jsme si uvědomili, že tento barokní sakrální komplex v sobě skrývá souhrn jedinečné architektury, sochařství, malířství a uměleckých řemesel, jaký jsme ještě neviděli. Pokud k tomu přidáte jedinečné pohledy na okolní přírodu, kopce a roztroušené banské obce, ocitnete se v ráji souladu člověka s krajinou. Vrátíte se do minulosti a začnete si vážit práce svých babiček a dědů. Tak jsme to aspoň vnímali my.

Každopádně banskoštiavnická kalvárie překračuje rámec zažitých ztvárnění křížové cesty už jen tím, že se zde nacházejí tři kostely, Žalář (Ecce homo) a Boží hrob. Je to nejimpozantnější kalvárie ve střední Evropě, jedna z nejstarších na Slovensku a je spolu s městem Banská Štiavnica zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pokud tedy budete mít cestu kolem, určitě vám ji doporučujeme navštívit.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová