SR: Belianská jeskyně – jediná zpřístupněná jeskyně v Tatranském národním parku

Léto je už nenávratně pryč a teplé slunečné dny vystřídal pestrobarevný podzim . Pokud máte i vy možnost alespoň na pár dní opustit koloběh pracovních povinností a vyrazit někam do přírody, určitě tak učiňte. Nádherná příroda hýřící v tomto ročním období překrásnými podzimními barvami a čerstvý horský vzduch dokáží opravdu zázraky. A i kdyby vám podzimní sluníčko zmizelo z oblohy a vystřídala ho hustá mlha či mrholení, nebo dokonce intenzivní déšť, i tak vám alespoň krátká procházka v horském prostředí dokáže úžasně pročistit mysl a tělo nabít novou energií.

Podzimní relax ve Vysokých Tatrách
My jsme zavítali do Vysokých Tater, které jsou již v tomto ročním období viditelně klidnější, protože letní sezóna zde už skončila a zimní ještě nestihla nastoupit. Tatranská příroda však naopak, alespoň na mě, působí právě během podzimu a na jaře mnohem divočeji. Možná to je způsobeno tím, že i během výletu na jindy poměrně frekventovaných turistických trasách, v tomto ročním období potkáte spíše medvěda než davy turistů.

Ve večerních hodinách jsme se ubytovali v malebném srubu na jezírku v Tatranské Štrbě a po večeři jsme nad rozloženou mapou začali vymýšlet, kam se zítra vypravíme. Chtěli jsme si najít nějakou nenáročnou vycházku, protože druhý den hlásili celodenní déšť. Nakonec jsme se rozhodli, že navštívíme Belianskou jeskyni, jedinou veřejnosti zpřístupněnou vysokohorskou krápníkovou jeskyni v Tatranském národním parku.

Belianská jeskyně - unikátní národní přírodní památka
Po snídani jsme se z Tatranské Štrby autem přesunuli do Tatranské Kotliny. Jelikož právě v té době nepršelo a nám zbývala ještě asi hodinka, dokud bude další vstup do jeskyně, rozhodli jsme se auto zaparkovat před místními potravinami a ještě chvilku se projít po nejvýchodnější a zároveň nejníže položené osadě na úpatí Tater.

Auto však můžete zaparkovat také na placeném parkovišti dole pod jeskyní. Odtud se ke vstupu do jeskyně dostanete už jen pěšky. Procházka po naučné stezce, kterou pro veřejnost zřídila Správa Slovenských jeskyní ve spolupráci se Správou Tatranského národního parku, trvá asi dvacet pět minut. Připravte se, že již během procházky k jeskyni budete muset na necelých 900 metrech překonat převýšení přes 120 metrů, což může dát některým méně zdatným výletníkům opravdu zabrat. Pokud se však na chviličku zastavíte na každé z pěti zastávek s naučnými panely, jistě si trošku odpočinete a navíc se dozvíte mnoho zajímavých informací nejen o jeskyni samotné, ale také o přírodních úkazech a vzácnostech tohoto území.

Národní přírodní památka Belianská jeskyně leží na severním svahu Kobylího vrchu, ve východní části Belianských Tater a její prohlídka s průvodcem trvá hodinu až hodinu a půl v závislosti na kondici návštěvníků. Na mě udělala jeskyně obrovský dojem nejen svou překrásnou krápníkovou výzdobou, ale především obrovskými podzemními prostorami, které se mi zdály mnohem prostornější než v ostatních jeskyních, které jsem doposud navštívila.

Celková délka jeskyně dosahuje 3640 m a převýšení 160 m, avšak pro veřejnost je zpřístupněna pouze prohlídková trasa dlouhá 1370 m. Zatímco jsme ji celou prošli, museli jsme zdolat převýšení 125 m a vyšlapat 860 schodů. Přesto, že teplota v jeskyni se pohybuje pouze v rozmezí 5,0 až 6,3 °C, není nutné se nějak extrémně oblékat. Já jsem si vzala i čepici a šálu, ale už asi po první stovce schodů jsem se začala rozepínat a čepici jsem uložila do batohu. Vždyť vyšlapat tolik schodů je docela slušný sportovní výkon.

Jeskyní nás provázel velmi příjemný průvodce se zajímavým přízvukem, který nám kromě běžných informací o jeskyni dokázal vtipnými poznámkami nejednou vyčarovat úsměv na rtech. Belianská jeskyně nás uchvátila rozšířenými dómovitými a síňovitými prostorami (Zřícený dóm, Dóm trosek), oválnými tvary vzniklými vodní modelací (Rourovitý dóm, Propastní chodba) nebo více propastmi (Hladová propast, Peklo) a komíny. Velmi zajímavé byly i sintrové vodopády (Vysoký dóm, Dóm SNP, Vodopádový dóm), pagodovité stalagmity (Palmová síň), ale i jiné bohatě zastoupené formy sintrové výplně (Galerie, Klenotnice, Bílá síň). Zvláštní byl také 2 m vysoký a 1 m široký nakloněný stalagmit ve Zříceném dómu, který vzdáleně připomínal šikmou věž v Pise. Zejména pro děti byla zábavná zastávka v Hudební síni, která dostala své pojmenování podle zvuku kapek dopadajících na hladinu vody v jezírku a v níž byly děti vyzvány, aby si zde něco zazpívaly. Musím říct, že prohlídka Belianské jeskyně předčila mé očekávání. Její návštěvu všem vřele doporučuji.


Otevírací dobu Belianské jeskyně i ceny vstupného najdete ZDE.

 
Text : O. Maňáková
Foto : O. Maňáková a O. Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová