SR, Bratislava – Hluboká cesta: Lurdská jeskyně

Už od základní školy z učebnic víme, jak vypadá na kopci nad Dunajem hrdě stojící Bratislavský hrad, nebo kontroverzní stavba Mostu SNP s typickým ufem na vrcholu, jíž musela ustoupit i překrásná židovská synagoga. Už méně návštěvníků Bratislavy však zavítá na místa, která jsou pro domácí jakousi oázou klidu, místem, kde dokáží nejen načerpat síly, ale také poděkovat za rozlousknutí životní situace, která se jim ze začátku možná jevila jako bezvýchodná.

Hluboká cesta

Jedním z takových míst, které rozhodně stojí za návštěvu, ale běžně je nenajdete v turistických průvodcích, je i Hluboká cesta spolu se svými zákoutími.

Kámen z místního kamenolomu, který se zmiňoval již v roce 1493, v minulosti sloužil na výstavbu městského opevnění, ale také bratislavských domů či nedalekého chrámu. No a o něco později vzniklo právě v těchto prostorách unikátní poutní místo, na kterém jsou dodnes vidět děkovné tabulky, pocházející ze začátku 20. století, ale i z dnešních dnů.

Přesto, že nepatřím k těm, kteří pravidelně navštěvují kostel, musím přiznat, že návštěva poutního místa na Hluboké cestě nedaleko historického jádra města, přesto v obklopení přírody, mi vždy dokáže dodat optimismus a sílu do dalších dní.

Hluboká cesta byla vybudovaná ještě v roce 1870 ve velmi zajímavém skalním úvozu jako přístupová cesta do Horského parku (z geologického hlediska je zajímavý zejména výskyt vyvřelých hornin granodiority a dioritu). Později byla Státní ochranou přírody prohlášena za chráněný areál a dodnes, přestože se nachází jen na skok od ruchu velkoměsta, ji mnoho domácích využívá jako spojnici do Horského parku, nebo jako příjemné místo na romantické procházky. V minulosti se na okraji silnice nacházely i dva prameny pitné vody, které dokonce zásobovaly městský vodovod.

Lurdská jeskyně

A kam to vlastně ráda zajdu, když chci načerpat nové síly, nebo jen tak v tichu popřemýšlet proč se občas zatěžuji nepodstatnými věcmi? No přece do Lurdské jeskyně, která se nachází jen několik desítek metrů od bratislavské Kalvárie a už na první pohled děkovnými tabulkami věnovanými Panně Marii velmi připomíná nejstarší poutní místo na Slovensku - nedalekou Marianku. Věřící, ale nejen ti, mohou být za ni vděční hraběnce Gabriele Szápáryové (1834-1912), která ji zřídila poté, co se inspirovala vlastním hlubokým zážitkem během pouti do francouzských Lurd koncem 19. století. A tak po vyklizení, obnovení a uspořádání opuštěného kamenolomu vzniklo toto jedinečné poutní místo. Ústřední motiv celého objektu - lurdskou mariánskou sochu, kterou slavnostně posvětili v září 1892 u příležitosti každoroční vzpomínky na založení nedaleké bratislavské Kalvárie, nezištně darovaly dělnice místní textilní továrny. Tohoto významného slavnostního obřadu, jehož součástí byla i mohutná procesí vedená městským farářem Karlem Rimelem z Dómu sv. Martina, se zúčastnili i někteří významní obyvatelé města. Celý areál Lurdské jeskyně s kamennými tabulkami je rozdělen do pěti sektorů - pravá zeď, sektor javor, nalevo od schodů, polní oltář a samotná jeskyně.

Děkovné kamenné tabule

Původně se kámen z těchto míst pouze vyvážel, protože zde stával kamenolom. Teprve později sem začali věřící přinášet vlastní kameny, či spíše kamenné děkovné desky s vyrytými nápisy, z nichž je cítit vděčnost za slyšení jejich modliteb. Podle sčítání, které proběhlo přibližně před deseti lety, zde bylo umístěno přes 4200 kamenných desek. Ty obsahovaly převážně díkůvzdání, ale najdou se i takové, které nesou různé prosby či modlitby. Nejstarší pocházejí z konce 19. století a jsou napsány v němčině, přičemž ta opravdu nejstarší tabule pochází z roku inaugurace posvátného objektu a nese německo-maďarský text. Tu sem pravděpodobně nechala umístit samotná zakladatelka Lurdské jeskyně. Z tabulek se dá vyčíst i obrovský kus historie. Ty nejzlomovější roky historie jsou zastoupeny velmi dojímavými a hlubokými texty prosícími například o klid a ochranu během bombardování, ale najdou se i běžnější lidské prosby, jako například pomoc při studentských zkouškách, nebo zvládnutí nelehké nemoci. Přesto, že by se na první pohled mohlo zdát, že dnes je již toto místo spíše historickou církevní památkou, není tomu tak. Dodnes je stále živé, o čemž svědčí i stále přibývající nové tabulky, pocházející z 21. století. Většina z nich je napsaná v slovenštině, maďarštině či němčině, čili jazyky, kterými se na tomto území v minulosti běžně mluvilo. Najdete zde i takové, které jsou napsány v latině, angličtině, francouzštině, češtině, ruštině, polštině , italštině, dokonce i ukrajinsky či rumunsky.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová