SR, Herlany – obec proslavená gejzírem

Obec je rozdělena do dvou místních částí, a to Herlany a Žírovce. Přístupná je autobusem nebo autem, kterým jsme jeli i my. Se zaparkováním v obci nebyl problém, a proto jsme se mohli nerušeně vydat na její poznávání. Obec s bezmála 300 obyvateli je známá již od roku 1487. Její obyvatelstvo tvořili němečtí přistěhovalci, ale v 19. století byli poslovenštěni. Dějiny obce začaly být spjaty s přírodním bohatstvím již v 17. století, kdy jako první na léčivé prameny upozornil lékař Daniel Textoris. Následně mnozí učenci zkoumali tuto oblast, což vedlo ke vzniku lázní. Zájem o léčbu byl tak enormní (i když zde se historické zdroje rozcházejí), že nebylo dost minerálních zdrojů. To mělo za následek vznik dalšího vrtu, jehož výsledkem je dnešní světový unikát – Herlanský gejzír. Psal se rok 1870 a od té doby nastal údajný rozmach obce. Během celého 19. století byl její lázeňský park oblíbeným místem uherské šlechty, dokonce některé zdroje uvádějí, že sem chodíval i sám František Rákóczi. Sláva však trvala jen do druhé světové války. Její následky nebyly odstraněny, a tím pádem nebyla lázeňská léčba obnovena. Postupná změna účelu objektů vedla až k současnému stavu, kdy lázeňský areál spravuje Technická univerzita v Košicích a slouží ke konání vědeckých, sportovních, společenských a kulturních událostí. Naštěstí existují dobové fotografie i zachovalé památkové budovy jako Dargov, Branisko, Gejzír nebo Hornád, které ilustrují bohatou historii tohoto místa.

Sami jsme se mohli přesvědčit, že nevelký park přecházející do volného lesa vytváří spolu s okolními lázeňskými budovami jedinečnou kulisu, jejíž dominantou je Herlanský gejzír. Kouzlo parku dotvářejí i umělecké plastiky ze dřeva, které můžete obdivovat například při odpočinku na některé z laviček.

A čím je vlastně Herlanský gejzír tak výjimečný? Jedná se o jediný studený vodní gejzír v Evropě (i když je již znám výskyt podobného gejzíru v Německu nebo na Islandu). Význam gejzíru podtrhuje i fakt, že se nachází na předběžném seznamu světového dědictví UNESCO. Byl aktivován lidskou rukou a od roku 1872 je nepřetržitě funkční. Důvodem jeho nízké teploty, která se pohybuje v rozmezí od 14 do 18 °C, je jeho poloha ve vulkanických vrších s ukončenou sopečnou činností. Stříkání gejzíru je samovolné, a proto se raději předem podívejte na oficiální webové stránky obce, kdy bude nejbližší erupce. Periodicita je každých 32 až 36 hodin a nevšední jev trvá 25 minut, avšak závisí to i na srážkové činnosti. Výška gejzíru dosahuje 10 až 15 metrů. Zajímavostí je, že k erupci došlo již více než 40 tisíckrát a na povrch se dostalo přes 20 milionů m³ mineralizované vody. Pokud bychom chtěli vědět více o tomto unikátu, museli bychom navštívit Zsigmondyho muzeum ve Vyšehradě (Visegrád) v Maďarsku, kde jsou zdokumentovány průzkumné práce i model použitého vrtného zařízení.

Po gejzíru jsme si šli prohlédnout ještě zajímavou gotickou kapličku sv. Petra a Pavla z roku 1859, která kdysi byla součástí lázeňského areálu. Cestou jsme se od místních dozvěděli pár zajímavých tipů na výlety. Například, že můžeme jít přibližně dva kilometry od obce ke kótě Hradisko, kde bychom na zalesněném kopci našli sice slabě, ale přece zachované zbytky středověkého hradu ze 13. století. Nedaleko se také nachází přírodní rezervace Malé Brdo se vzácným společenstvím rostlin. Mohli bychom se vydat hledat i minerály, převážně opály. Nabídka byla velmi zajímavá, ale my jsme se rozhodli navštívit jiné místo. Jaké? To se dozvíte už za týden.

GPS: 48°48'3.31"N 21°28'41.08"E

Text: Oskár Mažgút

Foto: Peter Barna

Překlad: Stanislava Waniová