SR, Hybe – obec slavného zbojníka
V údolí řek Hybice a Bílého Váhu se v obklopení majestátních tatranských štítů rozprostírá malebná liptovská obec Hybe. První zmínky o osídlení zdejšího území se objevují již koncem 12. století. Poddanská osada přičleněná ke královskému majetku se lety rozvíjela, získala městská privilegia jako hornické město (1265), tržní právo (1396), a dokonce byla osvobozena od placení mýtného. Ve 13. století zde nacházejí svůj domov němečtí Sasové.
Hybští horníci se pokoušeli dolovat zlato na úpatí Kriváně, ale těžba nebyla rentabilní. Jelikož byly práce ve vysokohorském terénu velmi náročné, horníci se přesunuli do dostupnější Bocianské doliny.
V roce 1390 se stává tehdejší osada poddanským městečkem panství v Liptovském Hrádku, v průběhu 14. a 15. století dochází k poslovenčení (ústup německy hovořícího obyvatelstva) a mění se i charakter obce z hornického na zemědělsko-řemeslný. Z Hybe se stává významné hospodářské i kulturní centrum, rozvíjí se zde přes 20 druhů řemesel, z nichž vyniká hlavně zednictví. I zdejší zedníci se proslavili jako odborníci při výstavbě Budapešti.
Pokud tuto vesnici navštívíte, určitě nevynechejte prohlídku jednolodního raně gotického římskokatolického kostela Všech svatých s představěnou věží z roku cca 1300. Nachází se v centru obce za zděným opevněním. K samotné fortifikaci došlo v 17. století. Pod touto sakrální stavbou se nachází rodinná hrobka s ostatky renesančního uherského básníka Valentýna Balaši, který je považován za zakladatele moderní maďarské lyrické poezie a je také prvním autorem maďarské erotické poezie.
O kousek dál se nachází evangelický kostel, jedná se o jednolodní klasicistní stavbu s věží z roku cca 1826, která stojí na místě bývalého dřevěného artikulární kostela. Po požáru v roce 1906 prošel neobarokní obnovou. Interiér nabízí pohled na původní barokní vybavení i klasicistní sochu Krista.
Hybe se může pochlubit i souborem měšťanských a lidových domů zejména z přelomu 19. a 20. století. Najdete zde také několik pamětních domů velikánů literatury – Dobroslava Chrobáka (kromě pamětního pokoje se zde nachází také expozice o kultuře a historii, hrnčířská dílna, dílna na pečení perníků a informační centrum), Jakuba Grajchmana, uherského sochařství – Aloise Štróbla nebo zakladatele esperantského hnutí na Slovensku – Alberta Škarvana. Za ohlédnutí určitě stojí i bývalá evangelická lidová škola či pamětní tabule evangelického kněze a protifašistického bojovníka Jána Bakosse, národovědce Jána Šimkovice nebo spisovatele, slavného ovocnáře a včelaře Ľudevíta Orphanidese. Slavnými rodáky jsou také Ján Svetlík, tvůrce bratislavského památníku sovětských vojáků padlých během druhé světové války – Slavín, nebo televizní scénárista Petr Jaroš, tvůrce příběhů například o hybském zbojníkovi, Jánošíkovi (1993) či Tisícileté včele.
Z přírodního bohatství obce doporučujeme vidět chráněné lípy, místní parčík a nepochybně i Hybickou soutěsku s osobitými skalnatými útvary. V samotném katastru se nacházejí také minerální prameny s obsahem sirovodíku. V obci byste dokonce našli i lyžařský vlek ideální pro začátečníky, památník obětem obou světových válek, certifikované běžkařské tratě a samozřejmě nemůže chybět ani socha hybského zbojníka Pacha na hlavní silnici číslo 18.
GPS: 49°02'42.4"N 19°49'46.3"E
Text: Oskár Mažgút
Foto: HIK, o.z.
Překlad: Stanislava Waniiová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek