SR: Kežmarok – hrad Černé paní I.

Vznik hradu se datuje přibližně do roku 1463. Spojován je s šlechtickou rodinou Zápolských, kterým tehdejší král Matěj daroval cenzus (příjem z daně), ze kterého bylo možné postavit dodnes majestátně působící hrad.

Hrad byl typově navržen jako městský, aby chránil město před útokem nepřátel. Ale jeho účel byl ve skutečnosti přesně opačný. Hrad město nechránil, ale bojoval proti němu. Ptáte se jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché. Kežmarský lid se nechtěl vzdát práv svobodného královského města. Pokud by o tento statut Kežmarok přišel, stal by se jen obyčejným poddanským městečkem, což nebylo výhodné pro lid, ale pro hradní pány, kteří by měli z takového uspořádání větší užitek. Statut města se navzdory snahám rodiny Zápolských nezměnil, tedy až do roku 1528, kdy tato rodina hrad i s městem darovala spřátelené polské rodině Lasky. Ta trpěla věčnou finanční tísní, která se projevovala mnohonásobným zvyšováním daní. Vlivem těchto okolností přešel hrad později do zástavy rodiny Thökölyových. Ta se postupem času stala novým vlastníkem hradu. Rodina Thökölyovců se zasloužila o přestavbu původně gotického hradu na přepychové renesanční sídlo. Postavila i barokní kapli a budovu koníren. V době kralování této rodiny docházelo k častým ozbrojeným střetům s městem a dokonce i k zákeřným vraždám. Kežmarčanům se nakonec podařilo vykoupit zpod tyranie hradních pánů, a to za pomoci císaře, který zkonfiskoval majetek hradu. Inventář hradu byl odvezen do Levoče a do Vídně. Až v roce 1702 se stal hrad majetkem místního lidu.

Hrad začal lid využívat k podřadným účelům. Sloužil jako sýpka obilí, kasárna, dílny nebo špitál. V 18. století hrad několikrát vyhořel a o století později nastaly první snahy o zřízení hradního muzea. Tyto snahy se naplnily až v roce 1931, kdy byly ve vstupní věži hradu nainstalovány sbírky dokumentující život města a jeho blízkého okolí. Druhá světová válka rozvoj muzea přibrzdila. Do hradu se nastěhovalo německé komando a po potlačení Slovenského národního povstání se část hradu stala vězením pro partyzány a civilisty. Ještě smutněji se hrad zapsal do dějin, když se stal jakousi přípravnou na deportace židů. Ve 46. roce minulého století se zase část hradu stala sběrným táborem občanů německé národnosti, kteří museli odejít v rámci odsunu. Po roce se opět konečně otevřelo muzeum. Začátkem 50. let se v hradě zpřístupnilo 9 tematických místností. V letech 1962 až 1985 proběhla generální oprava hradu a pod správu ho převzalo muzeum. Od těch dob až dodnes je v jeho vlastnictví celkem 5 objektů. Jsou to: hrad s expozicemi, přístavba hradu (tzv. konírny), dva měšťanské domy - dům na Hlavním náměstí č. 55 s expozicí Měšťanská bytová kultura na Spiši a dům v ul. Dr. Vojtěcha Alexandra č. 11, využívaný pro příležitostné výstavy, a posledním objektem je bašta sloužící jako depozitář muzea.

Expozici muzea jsme navštívili i osobně. O tom, čím nás muzeum nejvíce zaujalo, si však popovídáme až za týden.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová