SR: Martin – toulky městem II.

Návštěva amfiteátru byla pro nás zážitkem, ale to jsme ještě nevěděli, že nás čeká několik dechberoucích pamětihodností. Přímým směrem od amfiteátru jsme se dostali k budově obchodního centra. Po jeho pravé straně se nacházel katolický kostel svatého Martina, který je postaven v raně gotickém stylu. Pochází přibližně ze 13. století. Zajímavostí je, že během reformace (16. století) přešel pod správu evangelické církve. V průběhu historie vyhořel a vícekrát byl přestavěn. V interiéru lze zhlédnout středověké fresky, které byly prohlášeny za národní kulturní památku. Dále můžeme vidět sochu Piety od Fraňa Štefunka nebo oltářní obraz Panny Marie neustálé pomoci od Martina Benky. Návštěvu kostela jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

Po prohlídce kostela nás zaujala další významná budova, která stála vlevo od obchodního centra. Byla jí Turčianská galerie, která se již od roku 1983, po navázání tradice martinského národního centra, orientuje především na začátky moderního slovenského výtvarného umění. Nechybí zde díla od takových velikánů, jakými zcela určitě byli Galanda, Fulla, Bazovský, Alexy, Hložník nebo Benka. Její prohlídku jsme vzhledem k pokročilé hodině museli bohužel vynechat.

Prošli jsme k druhé části pěší zóny, kde dominuje historická budova divadla (Národní dům), jeho moderně architektonicky pojaté studio a budova Milénia. V ní najdeme informační kancelář, kavárnu a v podzemí i veřejné záchodky.

Zastavili jsme se u Slovenského komorního divadla, které sídlí v nádherné budově Národního domu. Toto jedinečné profesionální divadlo bylo založeno v roce 1944 a první premiéru odehrálo 22. ledna téhož roku. Jelikož hned první uvedená hra měla protitotalitní charakter, její provedení vyvolalo skandál a existence divadla byla vážně ohrožena. Situace se však časem uklidnila, a tak v roce 1948 mohl nastoupit do divadla Jozef Kroner, ze kterého je dnes již herecká legenda. Dále zde vystupovalo i mnoho dalších významných slovenských herců. Samotná budova byla polyfunkční. Kromě divadla zde sídlilo muzeum, hotel, restaurace, a dokonce i kasino. Teprve nedávno se tato stavba dočkala kompletní rekonstrukce a dnes se těší velkému zájmu veřejnosti. Zajímavostí je, že divadelní představení jsou vyprodána i měsíc dopředu. A protože jsme neměli rezervované lístky na představení, pokračovali jsme tedy dál.

Poslední naší zastávkou po celodenním chození bylo Muzeum Andreje Kmetě, vzdálené jen několik desítek metrů od budovy divadla. Toto muzeum v sobě skrývá rozsáhlou sbírku prací Andreje Kmetě, zakladatele slovenského muzejnictví a muzea samotného a 175 000 sbírkových předmětů z přírodovědné a společensko-vědní oblasti. Samotná budova byla postavena již v roce 1906 a je nejstarší budovou Slovenského národního muzea. Vystavěná je podle návrhu architekta M. M. Harmince a v současnosti je prohlášena za národní kulturní památku. Návštěvu muzea jsme bohužel také nemohli absolvovat, a to z důvodu jeho rekonstrukce.

Takto bychom mohli navštívit ještě mnohé významné památky města, ale únava z celého dne se na nás už neúprosně začala projevovat. Zvolili jsme si tedy raději odpočinek, s tím, že do hlavního města Turce se určitě ještě vrátíme.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová