SR, Nitra IV. – Nitranský hradní komplex I.

Popošli jsme blíž a dozvěděli se, že se jedná o Župní dům. Tato budova, přestavěná do secesní podoby, slouží jako sídlo předsedy Nitranského samosprávního kraje. Kdysi tuto funkci zastával i známý slovenský spisovatel Janko Jesenský, o čemž vypovídá i pamětní tabule na fasádě. V jejích prostorách bychom našli i Nitranskou galerii, která byla založena v roce 1965 a kromě výstavní činnosti nabízí i celoročně bohatý program akcí. Zajímavostí samotné budovy je, že byla postavena na rozhraní Dolního a Horního města v roce 1823 jako barokní palácová stavba na starším základě. Pokud se ale podíváme v historii ještě dál, Župní dům stojí na místě hradeb, kterým se lidově říká Palánok. Jde vlastně o vysoký obranný val ze 16. a 17. století, z dob protitureckých válek, který je dobře viditelný napravo od Župního domu, hned u hradních schodů, kde najdeme i sochu sv. Jana Nepomuckého.

Když už jsme zmínili schody, kterými se dá dostat na Nitranský hrad, je zde i vstupní brána, nebo spíše přechod rozdělený pro pěší i auta. V této chvíli jsme už neměli pochyb, že jsme se dostali k hradnímu komplexu. Ten je se svým opevněním největším středověkým hradištěm na Slovensku a zároveň je od roku 1981 i s Horním městem vyhlášen městskou památkovou rezervací.

Ještě než jsme vstoupili dovnitř, zaujal nás na zemi vytvořený čtverec z dlažby, přes který procházely vlnky. Jak jsme se později dozvěděli, šlo o naznačení jednoho ramene řeky Nitry, které zde teklo do počátku 20. století a obtékalo hradní kopec a vytvářelo tak přirozeně opevněný ostrov. Toto rameno se nazývalo Nitrička. Byli jsme překvapeni, že právě zde, kde se nacházíme, je nejníže položené a zároveň i nejteplejší místo ve městě. Možná i proto ho domácí nazývají „Riviéra“. Proti Župnímu domu se nachází kruhový objezd, veřejné toalety a historická, modernistická i socialistická zástavba.

Už nebylo na co čekat. Vstoupili jsme dovnitř. Na výběr se nám naskytly dvě cesty, a to Královská a Sámova. Rozhodli jsme se pro tu druhou v pořadí, pojmenovanou po vládci prvního státního útvaru západních Slovanů, tzv. Sámovy říše, která zde byla kolem let 628 až 658.

Cestu lemovaly měšťanské domy a hned na začátku ulice i kulturní památka - františkánský kostel sv. Petra a Pavla s klášterem. Původně renesanční stavba byla barokně upravena. Kostel zdobí kamenný reliéf a na boku malá barokní kalvárie. Zevnitř ho bohužel popsat neumíme, protože byl v době naší návštěvy uzavřený.

Zakrátko se úzká cesta proměnila na poměrně velké náměstí lemované barevně odlišnými budovami a ve středu vyplněné parčíkem. Uprostřed parku je umístěna monumentální 6,6 metrů vysoká socha knížete Pribiny, který byl historicky první písemně doložený panovník přímých předků Slováků. Náměstí nese jeho jméno a vzniklo vybouráním části zástavby Horního města. V jistých momentech naší procházky jsme měli pocit, že se nenacházíme v Nitře, ale v Praze na Hradčanech. Bylo zde opravdu krásně, nikde tu nebyl znát žádný shon. Doslova bychom mohli říci, že zde byl božský klid.

Všechny stavby na náměstí jsou označeny tabulkami, které vypovídají svědectví o nitranské historii. Za všechny zmíníme jen několik. Zaujala nás budova Velkého semináře, která byla postavena ve více etapách, což se projevuje na kombinované rokokové i neoklasicistní fasádě. Součástí semináře je i kaple v neorenesančním stylu. Dále se zde nachází Diecézní knihovna, v níž se ukrývají nejvzácnější sbírky původní literatury na Slovensku. Dohromady je jich zde 65 tisíc svazků. Neméně zajímavá je i stavba Malého semináře nebo v horní části náměstí budova Kluchova paláce, jejíž nároží podpírá symbol Nitry - Corgoň.

O Corgoňovi a cestě na samotný hrad si ale řekneme za týden.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová