SR, Orava – Leštiny: obec s památkou UNESCO

Naším prvním cílem byla obec Leštiny, která se nachází u Vyšného Kubína, kousek od E77. Ještě jsme ani nevešli do vesničky a už nás informační tabule vedle cesty naváděly k návštěvě snad největšího památkového skvostu obce – k dřevěnému artikulárnímu kostelu evangelické církve. Kostel je nejen národní kulturní památkou, ale spolu s dalšími dřevěnými chrámy ve slovenské části karpatského oblouku i součástí světového dědictví UNESCO.

Parkování bylo možné u místní prodejny, přímo proti kostelu, který hrdě čněl na kopci v obklopení Chočských vrchů a Oravské vrchoviny. Ale než jsme šli na jeho prohlídku, chvíli jsme se procházeli obcí.

První písemná zmínka o Leštinách pochází z roku 1325. Žije zde něco přes 260 obyvatel a samotný název obce je odvozen od „lieštin“ což označuje lískami porostlé místo. Z historie obce se dozvídáme, že se jednalo o poddanskou obec Oravského panství až do roku 1548, kdy ji král Ferdinand I. daroval rodině Zmeškalových. Za vylidňováním obce stojí její poloha a také drsné podnebí a neobešla ji ani stavovská povstání nebo světové války. V 17. století zde byla zřízena artikulární evangelická škola, ve které působili významní pedagogové. V roce 1949 zde bylo založeno první jednotné družstvo na Oravě.

Leštiny nabízejí k vidění několik dobových domů, zámků a sídel (např. Zmeškalových, Bancíkovských, Lehotských). Zástavbu lemuje kromě cesty také leštinský potok pramenící v nedalekých Chočských vrších. Své sídlo zde má i poměrně velký podnik na zpracování mléka, který vyrábí tradiční máslo, slaný sýr i jogurty.

Obec je také hrdá na osobnosti, jako je Mikuláš Zmeškal, který byl hudebním skladatelem a vysoce postaveným úředníkem tehdejší dvorské kanceláře ve Vídni. Tento vynikající violoncellista byl blízkým přítelem L. van Beethovena nebo J. Haydna, kteří mu věnovali určité pasáže ve svých skladbách. Další zajímavou osobností byl Adolf Medzihradský, pedagog a národní buditel, který patřil k zakládajícím členům Matice slovenské, výrazným způsobem ovlivnil tvorbu P. O. Hviezdoslava a poskytoval zázemí slovenskému malíři P. M. Bohúňovi. Vynechat nemůžeme ani jméno Jozef Gašparík, což byl vydavatel, publicista a autor mnoha textů písní evangelického zpěvníku.

Samozřejmě bychom mohli ještě dlouho pokračovat, ale vraťme se zpět ke kostelíku. Dřevěný artikulární kostel byl postaven v letech 1688 až 1689 na příkaz tehdejšího kapitána hradní stráže na Oravském hradě – Jóba Zmeškala. Pokud nevíte, co znamená označení „artikulární“, jedná se o články dohody uzavřené na Šopronském sněmu v roce 1681, která pojednává o náboženských otázkách a omezených svobodách pro protestanty. Na základě těchto artikul mohly být vybudované boží stánky. Do současnosti se zachovalo na Slovensku jen pět takovýchto kostelů –v Istebném, Kežmarku, Hronseku, Svatém Kříži a na konec v Leštinách.  

Původní světská stavba v Leštinách byla bez věže i zvonů, což se časem změnilo. Postupně přibylo venkovní deskové bednění, původní malby ze 17. století byly nahrazené novými, později byla dobudovaná zvonice, která byla propojena s kostelem krytým schodištěm. Kostel má podlouhlý půdorys, je zasazen do poměrně prudkého svahu a dominantou je střecha pokrytá dřevěným šindelem. Součástí areálu je i malá přístavba za oltářem nebo místo posledního odpočinku. Interiér kostela je bohatě zdobený, dominují převážně květinové malby a zajímavý je také barokní oltář a zdobená kazatelna. Unikátní je díky zachování v neporušeném stavu v autentickém prostředí. Zajímavostí je, že v tomto kostele byl pokřtěn i významný slovenský básník a dramatik P. O. Hviezdoslav. Interiér kostela můžete vidět jen v neděli v průběhu konání evangelických služeb božích nebo po dohodě se správcem. Kousek od kostela se nachází fara.

Leštiny nabízejí opravdu hodně pamětihodností, ale i setkání s osobnostmi minulosti. Vše je posazené do překrásné oravské přírody. Obec je zároveň také výchozím bodem na tzv. Vyšnokubínské skalky, Velký Choč nebo do obcí Malatiná, Velké Borové, do Prosiecké a Kvačianské doliny.

GPS: 49°11'19.9"N 19°20'58.4"E

Zdroj a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová