SR, Pribylina: Považská lesní železnice

I v zimních měsících máte možnost navštívit Muzeum liptovské dědiny v Pribylině, protože je otevřeno celoročně. Hned při vstupu do muzea je můžete pohodlně zaparkovat. Pokud jste milovníci lidové architektury, určitě si zde přijdete na své. V muzeu se nachází jedinečná zástavba se znaky středověkého městečka, která byla v minulosti na Liptově rozšířená. Kromě dřevěných a hospodářských objektů lidového stavitelství zde najdete i dva vzácné středověké kamenné objekty a to goticko-renesanční zámek z Parížoviec a raně gotický kostel Panny Marie z Liptovské Mary. Pokud vás zajímají železnice, o to více si návštěvu skanzenu vychutnáte. Od roku 2004 má muzeum novou atrakci. Je jí statická expozice technické památky bývalé Povážské lesní železnice.

Historie této vskutku jedinečné památky sahá poměrně daleko do minulosti. V roce 1912 se z důvodu rozrůstající těžby dřeva na Liptově rozhodlo o výstavbě lesní železnice, která by usnadnila dosavadní zdlouhavý a fyzicky náročný proces přepravy dřeva splavováním. V průběhu let byla trať o rozchodu 760 mm vedená z Liptovského Hrádku přes Liptovskou Tepličku do Staníkova. Celková délka tratě byla 40 km. K trati byly přistaveny odbočky a po jejich dokončení měřila trať celkově přes 109 kilometrů. Stala se tak druhou nejdelší tratí na Slovensku hned po Vychylovce. Oficiální provoz začal až v roce 1921, i když některé jiné zdroje uvádějí rok 1916. S příchodem automobilismu se od roku 1960 postupně začaly rušit odbočky a 31. prosince 1972 byla lesní železnice definitivně zrušena.

Začátek záchranných prací
Ještě před samotným zrušením železnice byla snaha o její muzeálního zachování. Nejvíce se o tuto záležitost snažil správce železnice Ludvík Gereg, jehož enormní úsilí však díky státním orgánům vyšlo nazmar. Po definitivním ukončení provozu zůstaly ze železnice jen přerušované úseky hlavní tratě, které byly prohlášeny za národní kulturní památku. Deset z jedenácti kilometrů tratě však rozkradli obyvatelé okolních obcí a použili je při stavbě svých domů. Ludvíku Geregovi se však podařilo zachránit alespoň udržovanou část vozového parku. Ale Okresní památková správa v osmdesátých letech zapůjčila značnou část vozů na muzejní železnici ve Vychylovce, kde se však z těchto vzácných kousků stal doslovně šrot. Díky dobrovolníkům byly až do devadesátých let vykonávány záchranné práce v podobě konzervování a oprav v depozitech v Liptovském Hrádku. Ale smutný osud železnice pokračoval i v polovině devadesátých let, kdy nastal střet zájmů mezi zachránci a ziskuchtivým zloději, kteří způsobili, bohužel, již nenahraditelné škody. Poslední hrstka nadšenců v roce 2001 převezla torza lesní železnice na současné místo, do bezpečí Muzea liptovské dědiny v Pribylině.

Obnova díky nadšencům
Hned po převozu posledních zachovaných zbytků lesní železnice se nadšenci pustili do její obnovy. Jejich snaha o záchranu se konečně podařila. Svědčí o tom i současný stav. Dnes se v zadních částech skanzenu táhne kolejiště napříč krásnou a nedotčenou přírodou až k železničnímu depu. Na kolejišti jsou umístěna vozidla, výhybky a jiná technická unikátní díla. Od roku 2004 je expozice přístupná veřejnosti. V roce 2006 se dokonce podařilo zajistit finanční prostředky na generální opravu parní lokomotivy, která během vybraných programových nedělí slouží veřejnosti. Vozový park sestává převážně z provozu neschopných exponátů v podobě parních lokomotiv a přepravních vozů. Přesto dodnes poutají svou pozornost ani ne tak u dětí, jako u dospělých.

Po obhlídce muzea v přírodě s jeho krásnou technickou památkou, nám bylo trochu smutno z toho, že už nezažijeme jízdu po železnici do odlehlých koutů Nízkých Tater. Ta představa v nás přetrvává dodnes. Říká se, že se nemá hledět do minulosti, ale do budoucnosti, proto pevně věříme, že barbarství spáchané na této železničce se už nebude opakovat, i když v současném trendu odstavování "nerentabilních" železničních tratí člověk nikdy neví...

Text: Oskar Mažgút
Foto: Olga Maňáková, Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová