SR, Smolník – královské báňské městečko

Je slunečné jarní ráno a my se ocitáme v obci Smolník, který nás vítá úžasnou zelení lesů Volovských vrchů. Atmosféru bohaté báňské minulosti je tu cítit i dnes. Vydáváme se tedy k jejímu poznávání prostřednictvím dochovaných architektonických či technických památek.

Vůbec první písemná zmínka o Smolníku pochází z roku 1243. Původně se jednalo o slovanskou obec, kde se ve 13. století dosídlili Němci. Přistěhovalectví, ale hlavně výskyt bohatých nalezišť zlata a stříbra, později mědi a železa, znamenaly pro do té doby malou obec poměrně prudký začátek rozvoje. V roce 1327 samotný císař Karel Robert na základě tzv. Štiavnického práva prohlásil Smolník za svobodné báňské město s báňským, tržním, mysliveckým i rybářským právem. Díky tomu se obec stala významným centrem hornictví, což potvrzuje i fakt, že ve 14. století zde bylo sídlo báňské komory. Právě 14. a 15. století bylo obdobím největšího rozkvětu, a dokonce zde začala fungovat i královská mincovna. No, jak to už bývá, po slávě a rozmachu nastalo mírné zpomalení rozvoje. Smolník v roce 1465 připadl panství Spišského hradu, stal se na dlouhá desetiletí majetkem několika významných rodů a nevyhnul se ani morové nákaze, která si v roce 1600 vyžádala přes 550 obětí. Přesto již v roce 1661 se opět dostává do vlastnictví tehdejšího uherského krále a postupně se zintenzivňuje těžba rud. Ve Smolníku začíná působit důlní škola, důlní soud a další administrativní instituce. Zajímavostí je, že na počátku 19. století zde vzniká i kamenné divadlo jako jedno z prvních na území Slovenska.

V roce 1872 byla budova divadla přestavěna na továrnu na zpracování tabáku, která po 136 letech existence v roce 2008 zanikla. Vyráběly se zde exkluzivní doutníky z kubánského tabáku určené hlavně na vývoz do zahraničí. Jednalo se o jedinou výrobnu ručních doutníků na Slovensku.

Procházením obcí jsme pozorovali krásné původní hornické domy z 18. a 19. století, které přežily ničivý požár z roku 1905, kdy větší část obce vyhořela. O pět let později postihla údolí Smolníku větrná smršť, která paradoxně dala za vznik úzkorozchodné lesní železnici, která odvážela kalamitní dřevo z oblasti. V současnosti jsou dochovaná jen torza z této železniční trati, která se stává vyhledávaným cílem turistů.

Koncem 19. století zaniká i těžba mědi, průmysl v obci se přeorientuje na produkci pyritu a jeho zpracování. Později i tato produkce zaniká a obec se opět přeorientuje, tentokrát na strojírenskou a dřevařskou činnost. Zapomínat však nesmíme ani na cestovní ruch. Neboť tak jako my, tak i ostatní turisté začínají Smolník navštěvovat díky turistickému potenciálu okolních kopců, které v létě nabízejí příjemné výlety a v zimě méně náročné lyžování a běžkování.

Pokud se vrátíme k památkám, nedá nám nezmínit se o sakrálních stavbách jako kostel sv. Kateřiny, evangelický kostel, zvonice nebo sloup Nejsvětější Trojice na náměstí. Pozoruhodné jsou i měšťanské domy, radnice a kulturní dům.

Obec kromě těchto památek zdobí i voda, a to v podobě potoka Smolník, který se prodírá středem obce. Na jeho horním toku se nachází nádherná vodní nádrž Úhorná, která byla postavena v roce 1768 na zadržování dešťové vody, ale i jako protipovodňová ochrana. Později byla tato nádrž využívána pro důlní účely (tzv. tajch). Zajímavostí je, že domácí ji nazývají jako Smolnické pleso a vskutku se plesu i podobá. Prozatím je oblíbeným rekreačním místem domácích i přespolních, hlavně v letním období.

Báňská minulost Smolníku se dostala dokonce i do knih mineralogie na celém světě. A to díky minerálu szomolnokit, který byl poprvé popsán v roce 1877 a pojmenován podle tehdejšího maďarského názvu obce.

Jelikož jsme si stihli prohlédnout všechny krásy Smolníku, tedy alespoň v centru a v jeho bezprostředním okolí, rozhodli jsme se pro návštěvu dalších dvou výletních cílů. Necelých 18 km od Smolníku je město Rožňava s největším čtvercovým náměstím na Slovensku, v jehož středu je postavena strážní věž z poloviny 17. století. A opačným směrem nás zase čekala nevšední zacházka do klimatických lázní Štós, které nabízejí některé z procedur i v nedaleké Jasovské jeskyni. Ale o tom si povíme až někdy příště ...

Text: Oskár Mažgút

Foto: Ing. Stanislav Šiliga

Za spolupráci na článku děkujeme panu Lubomíru Farkašovskému.

Překlad: Stanislava Waniová