SR: Súlovské vrchy – zimní turistika

To, že kolektiv lidí pracujících pro informační cestovatelský portál Infoglobe cestováním opravdu doslova žije, se odrazilo i při výběru dárku. Od mých úžasných kolegů jsem minulý rok dostala opravdu skvělý svatební dar - víkendový pobyt pro dvě osoby s polopenzí v malebném prostředí Súlovských vrchů. Když jsme s Markem začali uvažovat, kde strávíme Tři krále, ani jsme nemuseli dlouho dumat.Súlovské skály patří k nejznámějším skalním městům a zároveň k nejstarším přírodním rezervacím na Slovensku. Tento přímo pohádkový kraj plný bizarních tvarů, skalních masívů, věží, bradel, oken, vrat či skalních jehel a hub se rozprostírá nad obcí Súľov-Hradná na Pováží. Naším útočištěm se na dvě noci stala horská chata Pohoda, která se ukrývá v samotném srdci tohoto malebného prostředí. Kromě kvalitního ubytování a vynikající kuchyně nás překvapila i krásným výhledem ze sluneční terasy na panorama skal. I v zimním období je okolí chaty jako stvořené pro vycházky do přírody. Z množství turistických chodníčků si určitě vyberou ten "svůj" zkušení turisté, ale také rodiny s dětmi. Ráda bych však upozornila, že tak jako všude na horách, i zde je třeba dbát na bezpečnost. Přechod některých úseků ztěžují nejen vyčuhující kořeny stromů, ale také erozí narušený terén.

 

Jelikož jsme si chtěli v první řadě odpočinout a po svátcích se postupně dostat do formy a ne si někde uhnat namožené svaly, rozhodli jsme se, že naším hlavním sobotním výletem se stane středně náročná, ani ne půldenní procházka po naučné stezce Súľovské skály. Podle turistických průvodců nám cesta měla zabrat jeden a půl až dvě a půl hodinky. Kdybychom tolik nefotili a omylem jednou nesešli z cesty, tak je tento čas reálný i v zimním období.

Naučná stezka Súlovské skály

Okružní trasa naučného chodníku začíná i končí v úzké Súlovské soutěsce, hned při parkovišti před chatou Súlovčanka, kterou najdete mezi obcemi Jablonové a Súlov. Na naučné stezce, vedoucí přes nejzajímavější část NPR Súlovské skály, je umístěno 17 informačních panelů. Pokud nejsou namrzlé nebo zcela zasněžené, seznámí turisty s přírodními krásami tohoto území. Celkové převýšení trasy dosahuje 290 výškových metrů. První asi dvě třetiny cesty nás kromě obvyklých značek naučného chodníku provázelo i zelené turistické značení. Poměrně strmou pěšinkou jsme stoupali do řídce zalesněného svahu. Cestou jsme museli překonat první skalní štěrbiny, erozní zářezy, jakož i dřevěné schody. První pauzu a šálek čaje z termosky jsme si dali uprostřed skalního města, kde se nám otevřel nádherný výhled na okolí. Kromě obdivování skalních věží zvaných varhany, je tu k vidění i 13 metrů vysoká Gotická brána. Je to jeden z nejznámějších přírodních otvorů ve skále, který připomíná zalomené gotické okno. Dále jsme v naší túře pokračovali opravdu prudkým stoupáním. Cestu nám ztěžovalo stále více sněhu a také zhoršená orientace, protože některé značky se nám schovaly pod námrazou. Na tomto úseku jsou z bezpečnostních důvodů nainstalovány pomůcky pro turisty v podobě železných úchytů či žebříků. Ale protože jsou pod vrstvou sněhu, naše cesta se stala celkem pěkným adrenalinovým dobrodružstvím. Na vlastní bezpečnost jsme ale nezapomínali a tak jsme postupovali pomalu, opatrně a neustále jsme si dávali pozor, abychom nesešli z turistického chodníčku. Naší odměnou za namáhavý výstup, místy jsme šli ve sněhu zabořeni do poloviny stehen, byla zajímavá zřícenina hradu Súlov, který je nejhůře přístupným hradem Pováží. Z této plošiny, kde je umístěn i turistický rozcestník, se nám opět naskytl zajímavý výhled na okolí. Teď nás už čekala jen cesta dolů. První úsek k louce pod hradem byl ještě trošku namáhavý. Bylo třeba zdolat žebřík, který jsme díky sněhu téměř přehlédli a pak se serpentinovým schodištěm, které mělo naštěstí zábradlí, dostat na louku. Zde jsme opustili zelenou značku a po naučném chodníku, tentokrát vedl souběžně s červenou značkou, jsme příjemnou procházkou sestupovali do Súlovské soutěsky. Prošli jsme kolem skalního hřibu zvaného Smrčok, ve skupince skal jsme se snažili rozpoznat Sovu a Sovičku, co se nám při zapojení fantazie opravdu podařilo. Naši procházku jsme nedokončili na parkovišti, ale po cestičce svažující se ke kostelu jsme si ještě odskočili do obce Súlov - Hradná.

Na chatu jsme přišli unavení, hladoví, ale spokojení. Domácí nám ochotně připravili polévku, pak jsme se na hodinku natáhli do postele a druhou část večeře jsme si dali až po vydatném odpočinku. Musím uznat, že brynzové halušky chutnaly jako od maminky. Ve společenské místnosti měli šipky, ale protože moje přesná muška vůbec není přesná, kulečník se mi zdál bezpečnější a tak jsme si zahráli pouze ten. Navečer se počasí podstatně zhoršilo, a tak jsme do noci při sklence debatovali, jak se jezdí na sněhu a zda bude nutné dopoledne při našem odchodu použít i sněhové řetězy.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová