SR: Tatranský národní park – strážce štítů

Poměrně často píšeme o zážitcích a zajímavých akcích z regionů v okolí našich malých velehor – Vysokých Tater. Dnes si ale povíme spíše o území, na kterém se nacházejí.

Vysoké Tatry se od roku 1949 staly součástí Tatranského národního parku, vůbec prvního národního parku na území Slovenska. Rozprostírají se od severu středního Slovenska až po sever východního Slovenska a „spojují“ historické regiony Oravy, Liptova a Spiše. Tatranský národní park má rozlohu 73 800 hektarů a dalších 30 703 hektarů tvoří jeho ochranné pásmo. Zajímavostí je, že  Západní Tatry, tak jak je známe dnes, se staly jeho součástí až v roce 1987. Také nám nedá nezmínit se, že samotné pohoří zasahuje až za hranice státu na území Polska. Jedinečné je i tím, že se zde nachází rozlohou druhé největší město Slovenska – město Vysoké Tatry (rozlohou největší slovenské město je Bratislava). Ale bát se vysokých budov a sídlišť nemusíte, protože město je doslova vyskládané ze čtrnácti v minulosti samostatných osad. Celkově leží na území národního parku 19 obcí. Od roku 1993 je toto chráněné území zapsáno mezi biosférické rezervace v rámci UNESCO.

Pokud se do Tatranského národního parku vydáte, určitě byste neměli zapomínat na dobrou turistickou výbavu, jelikož jeho území tvoří z větší části skalní podloží. Reliéf je členitý, dokonce až tak, že vrcholové části (štíty) jsou nejvyššími ze všech pohoří 1200 kilometrů dlouhého karpatského oblouku. Mezi těmito vrcholovými částmi kraluje Gerlachovský štít s úctyhodnou 2654metrovou nadmořskou výškou. Za ním ještě dalších 10 tatranských vrcholů dosahuje výšky přes 2600 m n. m.

Historie vzniku samotných Vysokých Tater sahá až do období prvohor (karbonu), což je přibližně před 300 miliony let. Za ten čas si prošly poměrně bouřlivým geologickým vývojem, ale i „útěkem“ dinosaurů z našeho území (stopy se našly v Tiché dolině) až po období zalednění, které definitivně skončily před přibližně 8000 lety. No pozůstatky je vidět dodnes, a to ať už v podobě typických tatranských údolí (dolin) ve tvaru U nebo výskytem ples či množstvím skalního materiálu na úpatích dolin.

Život národnímu parku dodává voda, ať už v podobě vodopádů, krásných ples, nebo zurčících potoků, dále nádherná květena, ale také fauna, kterou hrdě zastupují hvízdající svišti, na skalách pasoucí se kamzíci, z výšin létající orli nebo lidem vyhýbající se medvědi. No a kolébku života dotváří ještě člověk.

A právě jeho vlivem nabylo toto území úplně jiný rozměr, ať už neuváženou výstavbou lyžařských areálů nebo jiných staveb, které je stěží možné akceptovat na území národního parku. Abychom však nebyli skeptičtí, podívejme se na to ze strany turistů. Ten může po výborně značených turistických stezkách poznávat zákoutí přírody, čerpat z ní sílu a vychutnávat její krásu. Může zdolávat strmé skalní štíty, procházet se po stálezelených pastvinách nebo poznávat podzemní nádheru v jediné zpřístupněné jeskyni v Tatrách – v Belianské jeskyni.

Tatranský národní park nabízí mnoho krás, které už neznají jen domácí obyvatelé, ale čím dál tím více i hosté ze zahraničí. Národní park by proto měl být jakousi naší výstavní skříní, o kterou bychom se měli starat a zároveň ho ochraňovat.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová