SR: Vlkolínec - památka zapsaná do seznamu UNESCO

Něco z historie

První dochovaná písemná zmínka o Vlkolínci pochází z roku 1376, kdy se uvádí jako jedna z ulic města Ružomberok. V minulosti to byla sedlácká a nádenická obec. Na terasovitých polích se pěstoval ječmen, žito a oves. Neoddělitelnou součástí jídelníčku místních obyvatel byly brambory a zelí (slovensky „kapusta“). Dnes můžete vynikající domácí koláč s názvem „kapustník“ ochutnat v místním obchůdku. Neřidičům doporučuji vyzkoušet také fatranský grog čili „hriatô“. Mezi základní potraviny původních vlkolínčanů dále patřil hrách a fazole. Na různých kulturních programech, které se pravidelně ve Vlkolínci organizují, se dodnes podává známá Vlkolínská „fazuľovica“.

Nakolik se osada nachází v obklopení hor, byly tu rozšířeny především odolnější druhy hrušní a švestek. Mnoho místních chlapů pracovalo v okolních horách jako dřevorubci. Další byli zase známí tesaři a zruční řezbáři. Ve Vlkolínci se kromě běžných domácích zvířat ve velkém chovaly i ovce, jejichž vlnu ženy zpracovávaly na sukno, a to potom prodávaly na jarmarku dole ve městě. Ze lnu a konopí tu po domácku tkaly lněné a konopné plátno a ze jejich semen vyráběly olej, kterým se při postu mastila bramborová kaše.

Lidové zvyky se zachovaly dodnes

I v současnosti se ve Vlkolínci každý rok konají mnohé kulturní a předváděcí programy, které návštěvníkům připomínají život a zvyky našich předků. Na nich se můžete seznámit s lidovými řemesly a hudbou, případně ochutnat různé kulinářské speciality tohoto regionu.

Prohlídka Vlkolínce

Vlkolínec můžete navštívit po celý rok. Ceny vstupného nejsou přehnané. Za dospělého zaplatíte 2 € a za dítě 1 €. Pokud přijíždíte autem, připravte si ještě další euro za parkování. Pozitivní je, že na rozdíl od mnoha jiných muzeí (např. Muzeum liptovské dědiny v Pribylině) se za fotografování neplatí. Nakolik je Vlkolínec obývaná obec, můžete většinu dřevěnic obdivovat jen zvenku. Nikomu by asi nebylo příjemné, kdyby mu cizí člověk "strkal nos" do dvora.

Základním stavebním materiálem bylo dřevo z okolních lesů. Pro Vlkolínec jsou typická trojprostorová obydlí, skládající se z jizby, „pitvora“ (předsíně) a komory. Kdysi lidé žili zcela odlišným způsobem života. Všechen rodinný život se odehrával v jediné místnosti. Rodina, často dvou- a vícegenerační, využívala jizbu nejen na spaní, ale také jako kuchyni, jídelnu a na vykonávání různých domácích prací. V zimě se často obyvatelé o jizbičku podělili i s mláďaty domácích zvířat. Některé domy měly v jizbě vykopanou jámu, která byla využívána k uskladnění brambor. Rolnický dům dnes slouží jako muzeum. Tam, na rozdíl od ostatních domů, můžete obdivovat nejen krásnou dřevěnici, ale je možné nahlédnout také dovnitř a představit si, jak asi lidé kdysi žili.

Středem obce protéká dřevěným žlabem horský potok, který je mezi domy č. 8 a 9 odveden z cesty do zahrad a následně ven z obce. V minulosti sloužil k napájení dobytka a místní ženy v něm praly prádlo. Ve středu obce stojí dvoupodlažní srubová zvonice. Zděný barokně klasicistní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1875 najdete na východním okraji naproti hřbitovu. Další zděnou budovou je škola, v níž je dnes Galerie lidového umění. Ta je však návštěvníkům otevřena jen od 1. května do 30. září. Dnešní děti už navštěvují základní školy dole ve městě. Uprostřed obce se nachází velmi zajímavá srubová rumpálová studna z roku 1860. V hasičské zbrojnici si můžete prohlédnout stálou hasičskou expozici.

Ve Vlkolínci najdete také informační centrum s prodejnou suvenýrů. V horní části dědiny se nachází i malá prodejna se smíšeným zbožím, sloužící zároveň jako útulná krčmička. Oddychnout si můžete také na její slunečné terase. Pokud ještě máte dost sil, určitě stojí za to udělat si malý výlet po naučném chodníku s pěti trasami. Všechny dohromady mají 12 kilometrů a jsou nenáročné až mírně náročné, takže je bez problémů hravě zvládnete i v doprovodu ratolestí. Na 15 informačních tabulích se dočtete o harmonickém soužití člověka s přírodou v tomto drsném, ale kouzelném kraji a získáte také zajímavé informace o živé a neživé přírodě v okolí.

Text a foto: O. Kubáčková

Překlad: Jiří Výborný