SR, Vysoké Tatry – Chata u Zeleného plesa II.

Chata u Zeleného plesa byla slavnostně otevřena v roce 1897 za přítomnosti množství hostů. V té době byla chata pojmenována podle nejvyššího protektora Uherského karpatského spolku, který se i finančně podílel na její výstavbě. Nesla název Fridrichova chata. Ve slovenských textech se až do 20. století vyskytovalo i pojmenování Bedřichova chata. Tento název ale zanikl s pádem monarchie. Do roku 1950 byla chata označována podle polohy, jako Chata u Zeleného plesa. A od tohoto roku byla opět přejmenována. Tentokrát na počest Alberta Brnčala, který byl v první polovině 20. století spolutvůrcem někdejší jednotné tělovýchovné organizace a v roce 1959 zahynul jako horolezecký instruktor pod Jestřábím sedlem. I díky zásluhám Alberta Brnčala začala nést chata pojmenování Brnčalova chata nebo také zkráceně "Brnčalka". Od roku 1991, kdy názvoslovná komise navrátila Brnčalově chatě původní název Chata u Zeleného plesa, se její název dosud, naštěstí, neměnil.

Bez historie to nejde ...
Ze spleti názvosloví se přesuňme ještě kousek do historie. Prvním nájemcem chaty byl Eduard Forberger, který návštěvníkům poskytoval pohodlný nocleh a občerstvení. Chatu v průběhu let navštěvovali především turisté z "horního Uherska", ale díky zachovalé návštěvní knize víme i o turistech ze sousedního Polska či vzdálenějších zemí jako Anglie, Francie, nebo v té době exotických zemí Sumatra nebo Čína. Zajímavostí je, že pan domácí choval tři krávy, aby mohl hostům nabídnout vždy čerstvé mléko a mléčné výrobky. Na chatu se chodívalo pěšky, ale i na koních, které si bylo možné zapůjčit v podtatranských obcích. Během 1. světové války se na chatě konaly kurzy horských oddílů uherské domobrany. Ta se však chovala k chatě nepřiměřeně, což způsobilo, že v létě roku 1916 nebyla chata dále schopna provozu. Po zásahu tehdejší komise byly provedeny nápravy a chata sloužila i nadále jako základna pro 40 vojáků a 5 důstojníků až do března roku 1917. Od roku 1918 prošla chata rekonstrukcí a byla rozšířena. Po válce už měla celoroční provoz se stálým chatařem. V roce 1922 sem zavedli telefon. O čtyři roky později prošla chata další rekonstrukcí a z původních 12 lůžek se kapacita rozšířila na 58 lůžek, vylepšila se jídelna a přibyla komora a byt pro chataře.

Ve dvacátých letech zde vznikly dva požáry, které však chatu vážně nepoškodily ani neohrozily. Po dalších stavebních a dispozičních úpravách byla v roce 1948 znárodněna. Následná rozsáhlá rekonstrukce byla ukončena až v roce 1957. Chata dostala nové elektrické osvětlení, ústřední topení, vodovod, sociální zařízení, atd... Za rok zde v blízkosti břehu Zeleného potoka přibyla kamenná budova. V ní byla nainstalována malá turbína na výrobu střídavého proudu. Během zimních měsíců byla přírodní síla potoka nahrazována naftovým agregátem. Od roku 1991 je chata ve správě Klubu slovenských turistů a Slovenského horolezeckého spolku JAMES. Do roku 2010 chatu spravoval chatař Juraj Gantner, který zvětšil hospodářskou budovu na dvojnásobek, vybudoval vodojem a uskutečnil mnoho dalších úprav, které v současnosti na chatě pociťujeme ve formě pohodlí a příjemné atmosféry. Dnes chatu spravuje chatař Tomáš Petrík.

V současnosti chata disponuje 12-ti pokoji s 56 lůžky. Chata je stanicí Horské záchranné služby a v prostorách jídelny si přijdou na své všichni milovníci jídla a nápojů. Výběr je tu v skutku bohatý. K chatě vede ideální cesta po žlutě značené turistické stezce od zastávky Bílá Voda, který je, co se stoupání týče, nenáročný. Tuto příjemnou procházku zvládnou i děti.

Nezapomeňte se po přečtení těchto řádků podívat i naši zimní procházku na Chatu u Zeleného plesa, kterou najdete v naší fotogalerii. Vychutnáte si tak krásu chaty, která již po staletí stojí pod hrdě se tyčícími štíty velehor zvaných Tatry.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová