SR: Vysoké Tatry – prodloužený víkend plný dobrodružství I.

A protože jsme se někde dočetli o možnosti strávit noc na Lomnickém štítu, rozhodli jsme se, že to bude pro náš plán to pravé ořechové, a hned jsme začali zjišťovat všechny dostupné informace. I když nás cena nejdříve mírně zaskočila – 430 € za apartmán na noc se nám zdálo nejdříve přehnané – dnes však nelitujeme ani cent, který jsme do toho dali. Ale pojďme pěkně po pořádku. Ještě v lednu jsme se informovali o volných termínech, přičemž nás provozovatel apartmánu nemile překvapil informací, že žádný nám vyhovující termín z pátka na sobotu už není volný ani v únoru, a dokonce ani v březnu. Dohodli jsme se proto, že si tedy koncem března zarezervujeme noc ze čtvrtka na pátek. Našim drahým jsme místo dárku dali jen – pro ně nesrozumitelné – vysvětlení, že na dáreček si musí počkat a v práci a  ve škole si vyřídit volno na konkrétní termín, protože je chceme vzít na jedno kouzelné místo.

Cesta do Tater

Už ve středu večer jsme se sbalili a přitom jsem už příteli musela prozradit část našeho plánu, aby nás tam odvezl. Ve čtvrtek brzy ráno jsme tedy plni očekávání sedli do auta a opustili Bratislavu. Naše cesta vedla nejdříve do Hlohovce, kde jsme vyzvedli kamaráda s přítelkyní, a potom už příjemně a rychle ubíhala po dálnici až do Žiliny, kde mne ze sledování ubíhající krajiny náhle vyrušil nepříjemný telefonát. V něm mi paní oznámila, že lanovka ze Skalnatého plesa na Lomnický štít z důvodu silného nárazového větru nejezdí, a proto – nejsme-li už na cestě, respektive nemáme-li ještě jiné plány v Tatrách – ať raději ani nejezdíme, protože je jen minimální šance, že by se počasí odpoledne umoudřilo. Jistě si umíte představit zklamání, jež se mne zmocnilo. Nic jsem však na sobě nedala znát, jen jsem kamarádovi oznámila přechod na plán B, což znamenalo, že pokud se počasí skutečně nezlepší, najdeme si v Tatrách nějaký wellness hotel, kde se na jednu noc ubytujeme a alespoň tak si užijeme volný čas. Cesta do Tatranské Lomnice však už ubíhala ve zcela jiné atmosféře. Jakmile se však před námi objevilo panorama Vysokých Tater, všechny pochmurné myšlenky se rázem ztratily. Tatry jsou totiž nádherné v každém ročním období, a všem, co milují přírodu, rozhodně pohled na jejich zasněžené vrcholky zvedne náladu. Po příjezdu do lyžařského střediska Tatranská Lomnica jsem hned běžela do infocentra zjistit, zda se náhodou něco nezměnilo, avšak paní za pultem jen pokrčila rameny a řekla mi to, co jsem právě v té chvíli rozhodně slyšet nechtěla, že počasí v Tatrách je nevyzpytatelné, ale dopolední silný vítr se většinou ani odpoledne asi nezmění. Tak jsme se dohodli, že si zatím skočíme dolů do Lomnice na oběd a odpoledne se ještě zastavíme informovat, případně nám pomůže vyhledat vhodný hotel či penzion, kde bychom strávili noc. Zašli jsme tedy do nedaleké místní restaurace, kde jsme si objednali něco ostřejšího, my s kamarádem na nervy, i když oficiálně jsme to brali jako uvítací drink v Tatrách. Můj přítel si dal nealko pivo, protože nevěděl, zda nebude muset ještě řídit do nějakého hotelu. Po přípitku a objednávce obědů, při níž si každý z nás vybral jinou slovenskou specialitu, abychom mohli navzájem ochutnávat, jak to děláme vždy na společném výletu, zazvonil najednou znovu můj telefon. Byla to nepopsatelná radost, která se mne zmocnila ve chvíli, když mi paní z infocentra oznámila, abychom se urychleně dostavili k lanovce, protože vítr na chvíli ustal a my můžeme vyjet nejen na Skalnaté pleso, ale až nahoru na Lomnický štít. Okamžitě jsem se rozběhla za číšnicí až do kuchyně s prosbou, aby zrušila naši objednávku, že zaplatíme jen to, co jsme už vypili, ale určitě se tam zastavíme následující den na oběd. Do infocentra jsme skoro utíkali. Po příchodu jsme zaplatili náš pobyt na jednu noc, který kromě noci strávené v nejvýše položeném apartmánu pro čtyři osoby zahrnuje i zpáteční jízdenky na Lomnický štít s přestupem na Skalnatém plese, přivítací drink na ohřátí, dobrotu na přivítání, předkrm a skvělou večeři s lahví kvalitního vína, dezert a půlnoční sýrovou mísu, to vše na nejvýše položeném celoročně obydleném místě na Slovensku – přímo v budově na Lomnickém štítu. Cestou zpět nás ještě čekala bohatá snídaně na Skalnatém plese, která sama o sobě byla nádherným zážitkem, protože výhled na ranní sluncem zalité kopce je neopsatelně krásný.

Co vše jsme zažili na Lomnickém štítu a zda jsme se tam vůbec nakonec dostali, se dočtete za týden.

Text a foto: O. Kubáčková

Překlad: Jiří Výborný