SR: Vysoké Tatry – prodloužený víkend plný dobrodružství III.
My jsme však ve Vysokých Tatrách nebyli ani na léčení, ani jako lyžaři, kteří si v době našeho pobytu vychutnávali poslední dny letošní lyžařské sezóny. Přišli jsme zažít prodloužený víkend plný dobrodružství. Jak jsem už popsala v předcházejících částech, první noc našeho pobytu jsme strávili na Lomnickém štítu v nejvýše položeném apartmánu ve střední Evropě, co rozhodně patřilo k nejhezčím cestovatelským zážitkům, jaké jsme doposud zažili. Ani pátek nebyl špatný. Setkali jsme se s přáteli, které jsme už delší dobu neviděli a ještě jsme si stihli prohlédnout i město Poprad. Navečer jsme se přesunuli do podtatranské obce Batizovce, v níž jsme si už předem rezervovali ubytování v soukromí na dvě noci. Po rychlé večeři jsme vyběhli na pivko do místního pohostinství, kde nás kromě milé obsluhy překvapilo i to, že za biliard nebo stolní kopanou se tam neplatí. Pro hosty jsou tyto zábavy zadarmo. Večer jsme si dali už jen rychlou sprchu a zcela vyčerpáni jsme padli do postele.
Ze Štrbského na Popradské pleso
Ráno nás sice nevítalo sluníčko, jak bychom si přáli, ale ani to nás neodradilo od pěkné procházky, kterou jsme si den předtím dohodli s našimi popradskými kamarády. Kolem deváté nás vyzvedli a společně jsme se autem přesunuli na Štrbské pleso. Odtamtud to podle turistického průvodce mělo být na Popradské pleso hodinku a půl pohodlnou chůzí, tak jsme si mysleli, že naším svižným tempem to do hodinky krásně stihneme. Mýlili jsme se. Celou cestou nám sluníčko vykouklo z mraků jen párkrát. Silné mrholení se střídalo se slabým sněžením. Ze Štrbského na Popradské pleso jsme se vydali po turistickém chodníku, který je součástí naučné stezky Štrbské pleso – Popradské pleso – Hincovo pleso. Po červené turistické značce jsme mírným stoupáním šlapali do zalesněného svahu Trigan. Čím jsme byli výše a hlouběji v lese, tím více jsme pod nohama cítili kluzký terén z udupané vrstvy starého sněhu, z níž tu a tam trčely kořeny stromů. Pohodová procházka se rázem stala náročným turistickým výletem. Byli jsme rádi, že jsme měli pevnou turistickou obuv. Na rozcestí nad Popradským plesem (1499 m n. m.) jsme sešli z červené značky a dál pokračovali po zelené, tzv. zimní cestě. Pokud se však sem vydáte v letním období, určitě pokračujte dál po červené, protože na ní se vám naskytnou neopakovatelně krásné scenérie Mengusovské doliny. Obě značky, červená – v době našeho výletu sezónně uzavřená, i zelená, po níž jsme pokračovali, vás přivedou k Chatě na Popradském plese (1494 m n. m.) na západním břehu stejnojmenného jezera. V horském hotelu jsme navštívili samoobslužnou restauraci, kde jsme s chutí pojedli a zanedlouho jsme se stejnou cestou vydali zpátky, protože už ve tři odpoledne nás čekal v Batizovcích další zajímavý program – seznámení s kiteboardingem.
Pokud navštívíte Popradské pleso a nebudete pospíchat, určitě se od chaty vydejte po žlutě značeném chodníku na Symbolický hřbitov – pietní místo v lesním limbovém háji na západním svahu vrchu Ostrva, věnované památce obětem Vysokých Tater. Z turistické stezky můžete obdivovat krásný výhled na jezero, chatu i okolní tatranské štíty.
Co to vlastně je kiteboarding, komu je určen a jak probíhalo naše první seznámení s tímto sportem si můžete přečíst už za týden.
Text a foto: O. Kubáčková
Překlad: Jiří Výborný
Diskuze u článku (0) |