SR: Vysoké Tatry – Rainerova chata
Rainerova chata se nachází na Starolesnianské polaně ve Vysokých Tatrách, asi 25 minut pěší chůzí od Hrebienku nebo Zamkovského chaty. Z obou stran k ní vede poměrně široký nenáročný lesní chodník. Cestu na chatu hravě zvládnou i děti, nebo postarší lidé. Zajímavostí je, že Rainerovu chatu měla navštívit i britská královna Alžběta II., ale kousek za Hrebienkom, u vstupní brány do národního parku, zastavila a pokračovala zpět na Hrebienok. Na tomto místě dodnes stojí tabulka s označením, kam až královna došla.
Když koncem 18. století vyrostla pod mohutným Slavkovským štítem první tatranská osada (dnešní Starý Smokovec), převážná většina jejích návštěvníků nejevila zájem o vysokotatranskou turistiku. Spíše zde nacházeli odpočinek a relax v místních lázních. Až ve 30. letech 19. století nastal zlom, o který se přičinil, dnes již legendární Jan Juraj Rainer. Tento velký nadšenec Tater organizoval exkurze z tatranské osady směrem hlouběji do hor. Během tůr zavedl návštěvníky na místa vodopádů Studeného potoka, do Malé Studené doliny, dokonce i na Lomnický štít. O desetiletí později Rainer usnadnil výstupy na Hrebienok, a to úpravou vycházkového chodníku. Také se zasloužil o projekt výstavby prvního turistického přístřešku v ústí Velké Studené doliny. Výstavba začala v roce 1863 a dokončena byla za dva roky později. Byla to kamenná stavba bez základů, s malými okny, které sloužily spíše na větrání, než k prosvětlení vnitřku přístřešku. Vnitřek tvořily pryčny (lůžka sbitá z prken) a centrální ohniště. Střecha byla z dřevěných šindelů. Mezery v kamenných zdech byly utěsněny mechem. Tato malá chatka nebyla obhospodařována, a také nenesla žádný název. Ale, hosté malého tatranského království ji začali spontánně nazývat Rainerova chata. Po čase na chatce přibyla tabule s nápisem v maďarštině ve znění "Rainerovi na památku 1865".
Chatka sloužila všem, ale hlavně turistům. Krátce po smrti zakladatele Rainera (1872) začala chátrat. Až v roce 1876 ji opravili za peníze starosmokovských hostů a Uherského karpatského spolku. Jenže ani to nestačilo, aby získala tehdejší požadovanou úroveň. A tak v roce 1884 byla obcí Stará Lesná vybudována hájenka, později nazývaná chata Kamzík, která ležela v bezprostředním sousedství Rainerovy chaty. Během zmíněné výstavby "Rainerka" sloužila jako noclehárna pro dělníky. Po zprovoznění chaty Kamzík se z Rainerovy chaty rázem stala hospodářská budova, sklad a později dokonce chlívek. V roce 1963 byla sice vyvinuta aktivita využití této zanedbané chatky pro kulturní vyžití, ale k projektu realizace nedošlo. Až po zániku chaty Kamzík v roce 1980, kdy chatku převzala Správa TANAPu, začala její obnova a konzervace. Zrekonstruovanou chatku uzavřeli, ale přes zamřížovaný vstup se dalo nahlédnout do jejího nitra, přičemž hned u vchodu byla tabule informující návštěvníky o historické hodnotě této památky.
Díky nedisciplinovaným turistům a návštěvníkům tatranských dolin se za pár let stala chata a její okolí smetištěm. To se změnilo až v roce 1997, kdy si chatu pronajal současný nájemce Peter Petras. Tento středoškolský učitel z Kežmarku, který měl pozitivní vztah k horám a chatám, protože už dlouhá léta vykonával práci vysokohorského nosiče, spustil doslova záchranné práce na obnovu chaty. Po postupném odnesení množství odpadků se spolu s rodinnými příslušníky pustil do přestavby zakonzervované chatky. V roce 1998 se po více než století otevřely dveře Rainerovy chaty, opět pro všechny milovníky Tater. V chatce bylo zřízeno informační centrum Státních lesů TANAP a malé muzeum, či spíše expozice starého horolezeckého vybavení a materiálu. Dodnes zde mohou návštěvníci obdivovat nosičské krosny, různé typy lyží ze začátku 20. století, jakož i množství dokumentárních fotografií, visících na stěnách. Na chatce vás i pohostí malým občerstvením a legendárním a tajemstvím opředeným nápojem zvaným Rainerovka (alkoholický nápoj vhodný pouze pro dospělé). Celoročně se u chaty i v jejím útlém vnitřku konají různé akce. K těm nejzajímavější zajisté patří stavba sněhového betlému na Tři krále, nosičské soutěže, nebo procházka na Rainerovu chatu v rámci festivalu Horalfest.
V roce 2000 se vlivem těžkého mokrého sněhu nahnula celá střecha chaty dopředu, a to mělo za následek rekonstrukci, která přišla až za tři roky poté. Během opravy byly vyměněny nosné trámy, přidala se izolace střechy a vyměnila se i krytina, která sestávala z 9 000 kusů ručně štípaných šindelů. Byla postavena i vstupní stříška, v podkroví byl vytvořen prostor pro nouzové přenocování a přibyl i krb.
Rainerova chata patří již neodmyslitelně ke koloritu Tater. Říká se, že kdo nenavštívil Rainerovu chatu, nebyl v Tatrách. V blízkosti chaty se nacházejí překrásné vodopády Studeného potoka, nebo výchozí body pro vysokohorskou turistiku. Chata je otevřena během letní i zimní turistické sezóny, během svátků a víkendů.
Text a foto: Oskar Mažgút
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |