SR, Západní Tatry – Žiarska chata

Žiarska chata patří mezi celoročně přístupné chaty. Dostanete se k ní velmi jednoduše. Od obce Žiar, v okrese Liptovský Mikuláš, vede modře značený turistický chodník, který kopíruje i asfaltová cesta vedoucí přímo až k chatě. Turistický chodník je nenáročný s mírným stoupáním a od ústí Žiarské doliny k chatě vám to potrvá přibližně hodinku a půl.

Malebná vycházka Žiarskou dolinou, přes kterou protéká potok Smrečianka, vás dovede k chatě, která kromě občerstvení, suvenýrů, dětského hřiště, či půjčovny koloběžek, nabízí i zajímavou historii. Ta je úzce spjata s přírodou, která mnohdy zasáhla nečekaně. Jen pár metrů od chaty se nachází pietní místo obětem Západních Tater. Laviny byly, jsou a budou největším strašákem této přenádherné doliny. Pokud máte rádi kontrasty, určitě byste neměli odkládat její návštěvu. Krásná "věčně" zelená Žiarská dolina se Šarafiovým vodopádem, vzdáleným jen 15 minut od Žiarské chaty, kontrastuje se Smutnou dolinou (od Žiarské chaty je Smutná dolina vzdálená 2 hodiny po modré značce), která je naopak suchá, vyprahlá a jeví se jakoby bez života. Samozřejmě takových kontrastů bychom našli ještě mnoho, ale pojďme společně trošku nahlédnout do historie samotné chaty.

Žiarska chata začala psát svůj příběh v roce 1939, kdy započala její výstavba a ještě v témže roce byla i zpřístupněna veřejnosti. Rázem se zařadila mezi nejmodernější turistické chaty na Slovensku. Nacházela se tu noclehárna s 20 lůžky v suterénu a 10 pokoji s 30 postelemi v nadzemních podlažích. Dále disponovala poměrně velkou jídelnou, teplou i studenou tekoucí vodou a osvětlením petrolejovými lampami. Díky nenáročné dostupnosti si za krátký čas získala srdce turistů. Chatu navštěvovali i známé osobnosti, jako například spisovatel Dominik Tatarka, slovenský prozaik Alfons Bednár, nebo malíř Fedor Klimáček. Ve válečném období chata poskytovala útočiště lidem pronásledovaným režimem a po vyhlášení Slovenského národního povstání zde přebývali partyzáni. To se však stalo chatě osudným, protože při silném protipovstaleckém útoku německých vojsk byli partyzáni nuceni chatu opustit a nechat ji napospas Němcům. Ti ji obsadili, vydrancovali a podpálili. Zůstaly jen ohořelé základy.

Naštěstí se v letech 1946 - 1947, v rámci poválečného programu na obnovu chat, znovu začalo pracovat na její výstavbě. O dva roky později chata sloužila jen jako ubytovna pro dělníky. S příchodem chataře se Žiarska chata postupně začala otevírat i veřejnosti. Přibývalo vybavení chaty, různé přístavby, čistička vod, agregáty a tak dále. V roce 2006 už chata nesplňovala požadavky doby, a tak byla doslova zbourána. Na jejím místě vznikla od základů nová chata, která stojí až do současnosti.

Nová Žiarska chata poskytuje svým návštěvníkům kompletní ubytovací a stravovací služby. Otevřena je celoročně, výjimku tvoří jen období údržby. Chata je uzavřena také v době vysokého lavinového nebezpečí. Pro ubytované hosty je povolen přístup autem přímo až k chatě, což však neplatí v zimním období.

Sílu přírody není dobré podceňovat. Přesvědčila se o tom i samotná chata, když v březnu roku 2009 padla v Žiarské dolině stoletá lavina, která změnila tvář dlouho krásné "zelené" doliny. Zničila hektary lesa a lesních porostů. Mechanický odtrh laviny dosahoval 2 až 3 kilometry, přičemž nános sněhu činil jeden kilometr. Řetězová reakce způsobila pád dalších sedmi až osmi lavin v poměrně krátkém časovém úseku za sebou. Jako zázrakem se Žiarské chatě skoro nic nestalo. Poškození bylo jen minimální. To se bohužel nedá říci o pár metrů vzdálené chatce Horské záchranné služby Alpina. Ta si to odnesla zlomeným komínem, rozbitými okny a poškozenou střechou. Po pádu takovéto megalaviny byla Žiarska dolina nepřístupna dalších pár měsíců, ale "lavinový sníh" zde měli návštěvníci hor možnost vidět ještě velmi dlouho po jejím zpřístupnění.

Žiarská chata je opravdovým klenotem mezi vysokohorskými chatami. Díky její strategické poloze je ideálním výchozím bodem při výstupech na okolní "dvoutisícovky" Západních Tater, ale také vhodným začátkem nebo cílem turistických výprav k třpytícím se průzračným plesům. Pozorní a ohleduplní turisté zde mají velkou šanci spatřit malé i velké obyvatele tatranských dolin.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová