SR, Ždiar – goralský klenot pod Tatrami
Na Slovensko-polském pomezí vyrostla jedna z nejkrásnějších goralských vesniček, která láká nejen domácí turisty, ale i ty zahraniční. Díky jedinečné goralské kultuře, kterou zde prezentuje architektura v podobě dřevěnic, charakteristické ornamentální kroje, ale i každoročně se konající Goralské folklorní slavnosti plné tance, zpěvu a zvyklostí Goralů (etnografická skupina charakteristická specifickým goralským nářečím polského původu, zachovávající převážně valašský folklor) jsou tu tradice stále živé. Navíc okolní úchvatná přírodní scenerie podtatranské oblasti řadí tuto vesničku mezi klenoty Slovenska.
Dějiny obce se začaly psát v roce 1282. Zpočátku zdejší pozemky vlastnily šlechtické rody, později je začali využívat pastýři, dřevorubci a uhlíři, jejichž úkolem bylo vypalovat les a tím rozšiřovat pastviny. Tento způsob obhospodařování se nazýval záření lesa. Právě tato činnost dala obci údajně pojmenování, založil ji kastelán František Lužinský přibližně v druhé polovině 16. století. Jiná legenda zase uvádí, že název byl odvozen od nočního světla, tzv. zorničky, která svítila v dřevěničce uhlíře. Ať je tomu jakkoliv, jisté je, že zpočátku tu byly zakládány osady, které se postupně propojovaly až do současné podoby. Dnes zde žije přes 1 300 obyvatel, kteří využívají blízkost hranic a stále rostoucí turismus, nouzi o ubytování či stravování zde tedy mít rozhodně nebudete.
Naši pozornost však poutala hlavně původní architektura. Té se v obci zachovalo sice velmi málo, ale i tak se ji vyplatí vidět. Tradiční dřevěnice jsou typické modrým spárováním, červenými okenními rámy a ornamenty zdobenými dřevěnými kládami. Všechna tato vzácná seskupení staveb jsou prohlášena za památkové rezervace lidové architektury a dodávají Ždiaru osobitý kolorit. V jednom z domů je zřízeno i muzeum, kde máte možnost zažít ždiarskou svatbu, obléknout se do kroje nebo si zajezdit na koňském spřežení přes Ždiar a blízké okolí, také ochutnat místní speciality a poslouchat tóny goralské hudby.
Pokud budete mít štěstí, natrefíte i na nějaký ten goralský kroj. Ty ve Ždiaru jsou výzdobou o něco bohatší než v okolních goralských obcích. Typickým prvkem ženského kroje je tzv. raňt seuch – rovný pruh řídce tkaného plátna, mužského kroje tzv. kapelušok – klobouk ozdobený malými bílými lasturami a velkým orlím perem. Již v roce 1925 zde vzniká první lidově umělecký soubor, vesničku dokonce často navštěvoval znalec lidového umění Karel Plicka, který zde nafotil jedinečné dokumentární fotografie a natočil několik filmových scén dnes už legendárního filmu Země zpívá.
Podtatranská obec je také ideálním výchozím bodem pro turistiku. V sedmdesátých a osmdesátých letech byl Ždiar dokonce jednou z nejvíce turisticky využívaných tatranských destinací. Avšak uzávěrou turistických stezek v Belianských Tatrách nastal výrazný pokles zájmu. Přesto v současnosti poskytuje vynikající možnosti k výletům do Bachledové doliny, kde se nachází lyžařské středisko, rozhledny či relativně nově otevřená Stezka korunami stromů. Dále se můžete vydat po stejnosměrné naučné stezce Monkova dolina – Kopské sedlo, naučnou stezkou Belianské louky nebo absolvovat túru na vysokohorskou chatu Plesnivec, navštívit Belianskou jeskyni nebo lyžařské středisko Strednica, ale i nový Family Park Strachankovo.
Vesnička Ždiar je místem, kde jsou tradice stále živé a ve spojení s kouzelnou přírodou se postarají o nezapomenutelný zážitek. Přesvědčit se o tom, ale už musíte sami.
GPS: 49°16'14.5"N 20°15'51.8"E
Text: Oskár Mažgút
Překlad: Stanislava Waniová
Foto: Karin Hörmannová, Wikipedia: AnnetteK (úvodní), Robzle, Ing.Mgr.Jozef Kotulič (2×)
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek