SR: Znievský hrad – strážce Turca

Jednoho krásného dne jsme se rozhodli pro malý výlet. Jelikož jsme byli v Turčianské zahrádce, místní obyvatelé takto nazývají Turčianskou kotlinu, za cíl jsme si dali návštěvu nějakého hradu. No jak jsme zjistili, v Turci je jich hned několik. Ze všech jsme si vybrali ten, který ční téměř 500 metrů nad obcí Klášter pod Znievem.

Po příjezdu do obce, která se nachází v okrese Martin, jsme zaparkovali auto a vydali se pěšky do kopce. Následovali jsme zeleně značený turistický chodník. Po poměrně náročném více než hodinovém stoupání jsme se dostali k vrcholu Znieva (985 m n. m.), kde se nacházely kamenné ruiny. Z hradu se v podstatě zachovaly jen některé, navíc nekompletní dochované stěny, okno a zdi. Prohlídku těchto pozůstatků jsme uskutečnili za krátký čas. Vedle toho jsme nahlédli i do mapy a zjistili, že se nacházíme na spojnici dvou pohoří, přesněji na severním zakončení pohoří Žiar, které plynule (přes dolinu) navazuje na Lúčanskou část Malé Fatry. I když ze Znievského hradu mnoho nezbylo, jeho ruiny vyzařovaly jakýsi nádech tajemnosti. Velmi silným zážitkem byly výhledy na široce táhlou kotlinu posypanou vesničkami, poli a úchvatnými vrcholy protilehlé Velké Fatry. Se zatajeným dechem jsme sledovali tuto nádheru.

Po nasycení očí jsme se rozhodli nasytit i ducha. S sebou jsme měli výbornou knížku o hradech v regionu Turiec. Našli jsme si pohodlné místo a na chvíli jsme se začetli. Dozvěděli jsme se, že hrad je postaven v nadmořské výšce 965 metrů, písemně se zmiňuje již od roku 1243, a že vyměnil několik majitelů. Hrad postavil Ondřej, syn Ivanka, od poloviny 13. století se stal sídlem župy, později se ho zmocnili povstalci Bocskayové, pak jej převzali Thökölyové, a nakonec Rákócziové. Od přibližně poloviny 18. století začal upadat a výsledek je možno pozorovat dodnes. Někdy se Znievskému hradu říká také Turčianský hrad, ale ten se původně nacházel na ještě vyšší části vrchu.

Prolétli jsme dějiny hradu a přesunuli se opět k vyhlídce. Při kochání se nádhernými výhledy jsme si všimli jakési věže kostela vyčuhující z řad stromů. Neváhali jsme a nasměrovali naše kroky k ní. Ani jsme se nenadáli a vstoupili jsme do oploceného areálu, jehož dominantu tvořil kostel sv. Kříže z roku 1728 a kaple. Ty byly součástí kalvárie, kterou jsme si prošli trošku netradičně, shora dolů. Zajímavý byl i památník na sv. Margitu Uherskou, princeznu a dominikánskou řeholnici.

Postupně jsme sešli až k hřbitovu, kde jsme měli zaparkované auto. Celý výlet nám trval 3 a půl hodinky a byl velmi příjemným zpestřením dne.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová