Ukrajina: Kyjev - chrám svaté Sofie
Kyjevský chrám svaté Sofie, Boží moudrosti, je významná památka staroruské architektury, hlavní chrám kyjevských metropolitů, hlavní kultovní a veřejná budova v období Kyjevské Rusi za vlády knížete Jaroslava Moudrého (1019—1054).
Sofijský chrám byl postaven v 11. století v centru Kyjeva na rozkaz knížete Jaroslava Moudrého. Dle posledních archeologických objevů toto tvrzení bylo zpochybněno a mluví se o tom, že chrám stál ještě dříve a to pravděpodobně za vlády knížete Vladimíra. Způsob stavby a architektonické zvláštnosti chrámu svědčí o tom, že jeho staviteli byli Řekové z Konstantinopole, kteří chrám vybudovali dle vzorů a tradic byzantské architektury.
Původně Sofijský chrám představoval grandiózní stavbu s 13 kupolemi, později v 17. století bylo přidáno ještě šest kupolí. Chrám má pět chrámových lodí a z jihu, západu a severu je obklopený dvojitou řadou galerií. Na zdech se zachovalo velké množství nápisů, nejstarší z nich se datuje rokem 1052. V tomto roce byly ukončeny práce na výzdobě – svatostánek je okrášlen mozaikami a freskami, jejichž poměrně velká část se zachovala do současnosti. Nejproslulejšími svatými obrazy Sofijského chrámu jsou mozaika s obrazem Matky Boží „Nezrušitelná zeď“, která je umístěna na klenbě oltářní apsidy, a ikona Zvěstování. Ve své době z hlediska rozměrů a bohaté výzdoby Sofijský chrám předčil ostatní chrámy nejen v Kyjevské Rusi, ale také v celé Evropě.
V roce 1240 během plenění Kyjeva mongolo-tatarskými hordami chána Batú, byl Sofijský chrám značně poškozen, přesto zůstal hlavním chrámem kyjevských metropolitů a konaly se tam bohoslužby. V 15. století byl kostel vyrabován krymskými Tatary a kyjevský metropolita svatý Makarij byl jimi zabit.
V 17. století metropolita Petr Mohyla zrekonstruoval Sofiji ve stylu ukrajinského baroka a jeho zevnějšek se velice lišil od původního. V odbobí 18. - 19. století pokračovala renovace, během níž byl instalován nový bohatý ikonostas z pozlaceného dřeva a vedle chrámu byla postavená vysoká zvonice, zimní kostel (tzv. Malá Sofie), bydlení pro metropolitu a mnichy. V roce 1882 byla provedená poslední přestavba západní fasády chrámu. Začátkem 20. století při Sofijském chrámu byl zřízen menší mužský klášter.
V roce 1934 architektonický komplex, kam kromě Sofijského chrámu patří také zvonice, dům metropolity, bursa (kněžský seminář), trapeznaya (refektář – společná jídelna mnichů), jižní vstupní věž, západní brána, klášterní cely, konzistoř, byl vyhlášen Státní architekturně-historickou památkou. V roce 1990 byl zařazen do seznamu kulturního dědictví UNESCO.
V interiéru chrámu se zachovalo velké množství fresek a mozaik z 11. století. V ústřední kupoli se nachází mozaika se zobrazením Ježíše a po jeho stranách stojí archandělé. Pouze jeden z nich je původní mozaika, ostatní se nedochovaly, takže zbytek postav archandělů byl domalován olejem v 19. století malířem M. Vrubelem. Na tamburu jsou zobrazené postavy apoštolů a níže jsou evangelisti. Z nich se do současnosti dochovali jenom apoštol Pavel z Tarsu a evangelista svatý Marek.
Galerie chrámu jsou vyzdobeny freskami, na vrchních jsou zobrazeny dcery (jižní zeď) a synové (severní zeď) knížete Jaroslava Moudrého. Na západní zdi, která byla rozebraná na konci 17. století bylo možné spatřit zobrazení samotného Jaroslava a jeho manželky Iriny. Na zdi a klenbách schodišť jsou umístěny fresky znázorňující život byzantských imperátorů.
V samotném chrámu a také v jeho areálu se nachází kolem 100 hrobů, včetně hrobu Jaroslava Moudrého a Vladimíra Monomacha.
Text: Maxim Kucer
Foto: Maxim Kucer
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek