Víte, že? Dobytí severního pólu II.
Komerční plavby do arktických oblastí k nejsevernějšímu bodu planety se staly v posledních letech vyhledávanou atrakcí a již několik týdnů po zveřejnění termínu bývá tento netradiční zájezd vyprodán a to i přes horentní sumu, kterou je nucen novodobý dobrodruh za takovouto zábavu vynaložit. Proč hovoříme v jednotném čísle? Protože tento výlet je možný realizovat pouze třikrát v roce a to na přelomu července a srpna, kdy je led okolo pólu nejtenčí a i klimatické podmínky přestupních destinací skýtají zajímavější možnosti vyžití, i když v domovském přístavu Murmansk není moc věcí k objevování. V cestovní smlouvě je však uvedeno, že v případě extrémních podmínek a silné vrstvy ledu někdy není možné vysněného 90. stupně dosáhnout. Takže můžete jen doufat, že ten nekonečný led okolo vás je skutečně vrchol onoho pomyslného glóbu, se kterým jste si jako školáci hráli. Pakliže jste skutečnými odvážlivci s dobrou kondicí, existuje ještě jedna možnost, jak severního magnetického pólu dosáhnout a to takřka vlastními silami: na skialpinistických lyžích!
A skutečně, týdenní lyžařské expedice sice vyžadují mírně sportovnějšího ducha, ale i tak nemusíte mít obavy z případného umrznutí v ledových končinách severu. Celá akce je jištěna z vrtulníku, který nejenže nese veškeré vybavení a nepotřebnou zátěž, ale funguje i jako transportér, který lyžaře v případě komplikací odveze zpět do výchozí základny na Špicberkách Longyearbyenu. Výchozím bodem suchozemských výprav je pak polární základna Barneo na 89 ° s. š., odkud se vrtulníkem přelétá do místa startu pochodu, vzdáleného cca 18 - 20 km od samotného pólu, odkud se v následujících dnech přesunete na lyžích pěšky do vytouženého cíle. Následuje oslava dobytí pólu, pěší cesta okolo světa, tedy protnutí všech poledníků a častokráte i možnost zavolat svým blízkým pomocí satelitního telefonu. Existují však i další rozličné varianty jak pólu dosáhnout a záleží jen na vás, jaký stupeň komfortu a dobrodružství si zvolíte. Investice je vždy zhruba stejná a začíná na 450 tisících (Kč). Jedním z pořadatelů je i český polárník Miroslav Jakeš, onen první Čech na pólu, který pravidelně pořádá menší lyžařské výpravy, a to hned v několika výkonnostních kategoriích (více na www.miroslav-jakes.cz). Po malé odbočce se ale opět vrátíme na palubu rudých ledoborců. V minulém díle jsme si řekli pár informací o ledoborci Jamal, kterého však na dnešních výpravách pomalu vystřídal větší a modernější atomový stroj 50 Years of Victory. Loď poprvé vyplula až v roce 2007 a svým komfortem Jamal lehce převyšuje, ač je vnitřní vybavení velmi podobné. Od atomového ledoborce asi nelze čekat přehnaný luxus, natož útulnost, ale i tak je cestovatelům k dispozici fitness centrum, bazén, knihovna, restaurace, masážní salon a hudební salonek a relativně prostorné kajuty schopné pojmout na 130 pasažérů.
14 denní dovolená začíná transferem mezi Prahou a Helsinkami, kde druhým dnem pokračuje leteckým přesunem do přístavu Murmansk. Třetí den se již vyplouvá do šedých vod Barentsova moře. Probíhají přednášky, seznamování s lodí a v neposlední řade pozorování, jak se z malých ker okolo lodi stává postupem času souvislý ledový příkrov, kterým ale ledoborec projíždí jako nůž máslem. Taková to plavba trvá zhruba 48 hodin. Přesně po týdnu od odletu z domoviny pak stojíme jen několik desítek metrů od severního pólu. Loď spouští můstek a davy nadšených turistů se valí ven. Oslavuje se, fotí se a někteří odvážlivci se ve speciálním neoprenu noří do vyjeté brázdy za lodí. Barbecue párty, diskotéka a telefonování domů. Nic převratného, jsme přeci na pólu, a to je potřeba oslavit... za ty prachy!
8. až 10. den výpravy se cestovatelé podívají na souostroví Františka Josefa, tvořeného asi 190 ostrůvky bez trvalého osídlení, zato s nadmírou zvířectva, čítající početné skupiny ledních medvědů, mrožů či polárních lišek, nemluvě o nesčetných zástupcích arktického ptactva. 11. až 13. den se již vše chýlí ke konci, stísněné prostory lodi již začínají trochu nudit a stejně tak neustále se opakující ledová scenérie a nepříliš přívětivé počasí. Jsme ale na severu, a tak nezbývá nic jiného, než si vše naplno užít, i kdyby to měl být ping pong či volejbal v útrobách ledoborce… Tak nějak vypadá stále populárnější arktická dovolená. Zájezdů na pól bude dozajista přibývat a stejně tak variant jeho dosažení. Zůstává pak otázkou, jaký druh dopravy si vyberete a zda-li časem tento druh turismu nezkomplikují eko-organizace. Pro ty co nemají půl milionu, doporučuji expedici do severních koutů naší republiky, tam o adrenalin a zážitky také nouze není!
Text: Jan Chaloupka
Foto: archiv quarkexpeditions.com
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek