Východní Slovensko: Drienica – výstup na Lysou

Okresní město Sabinov obklopuje nádherná příroda, proto nebyl problém vyběhnout si jen tak někam na procházku. V okolí se nachází několik značených turistických stezek, kde na toulkách není problém potkat divokou lesní zvěř. Jen čtyři kilometry od města leží obec Drienica, která je známá mezi slovenskými, ale i zahraničními milovníky zimních sportů, díky stejnojmennému lyžařskému středisku. Z cizinců sem přicházejí především lyžaři z Polska, kteří to mají opravdu na skok.



I když Perinbaba v té době ještě nenasypala dostatečné množství přírodního sněhu, lyžování na Drienici již bylo v plném proudu. Co příroda zatím nestihla, hravě vyřešila sněžná děla. My jsme ale snowboardy nechali ležet v koutě, teple se oblékli, na nohy obuli pevnou turistickou obuv, na hlavy narazili čepice, ruce jsme vsunuli do rukavic a hurá na procházku zimní přírodou. Je pravda, že po svátcích jsme hodně zlenivěli, a tak jsme se na dolní parkoviště, hned pod vleky lyžařského střediska Drienica, přivezli autem, přestože pohodlnou procházkou by nám to ze Sabinova zabralo jen něco přes hodinku. Cílem našeho výletu však nebyla obec Drienica, ani bufet ve stejnojmenném lyžařském středisku, který jsme cestou zpět stejně navštívili, ale hora Lysá (1068 m n.m.). Na jejích svazích se nachází lyžařské středisko Drienica-Lysá, které má svou největší slávu už pravděpodobně za sebou. Na rozdíl od dolního střediska, Drienica je odkázána pouze na přírodní sníh a tak se v době naší návštěvy na sjezdovkách místo lyžařů proháněly pouze děti na sáňkách. Těm stačí na hraní i pár centimetrů sněhu.



Zimní výstup na Lysou

Z parkoviště jsme po hlavní silnici pokračovali směrem nahoru do rekreační oblasti Drienica-Lysá. Cestu lemovaly sněhem postříbřené stromy, které krásně doplňovaly úchvatnou scenérii. Asi po kilometru jsme míjeli údolní stanici dvoumístné sedačkové lanovky, směřující na Lysou. Opět však nejezdila. Za posledních pár let jsme ji v provozu viděli opravdu jen párkrát. Je to škoda, nabízí se z ní opravdu pěkný výhled na okolí a kdyby byla v provozu, určitě by si povánoční výlet na Lysou udělalo mnohem více lidí. Nám ale menší procházka rozhodně neuškodila. Ba naopak. Serpentiny asfaltové cesty, která byla pod vrstvou uježděného a zledovatělého sněhu, daly pořádně zabrat autu, které se škrábalo k jedné z chat. Nám ale poměrně prudce stoupající cesta rychle ubíhala. Potkali jsme několik rodinek s dětmi, které cestu využívaly jako sáňkařskou dráhu. Oběhla nás i skupinka bláznivých puberťáků, táhnoucích za sebou sáňky, boby a jiné neidentifikovatelné předměty, které jim, jak jsme později zjistili, posloužily na stejný účel - spouštění se z kopce hlava - nehlava. Těsně pod vrcholem jsme procházeli kolem zrekonstruované horské chaty Lysanka, která ale zela prázdnotou. Teprve později jsme se dozvěděli, že byla z technických důvodů zavřena. O pár metrů výše nás již vítal, na první pohled ne zrovna nejhezčí, horský hotel Sport. Svou příjemnou atmosférou si nás získal už v minulosti. I tentokrát byla jeho restaurace plná vymrzlých turistů, kteří u šálku čaje nebo svařeného vína vesele debatovali. Vyběhli jsme ještě kousek výš k turistickému rozcestníku, abychom mohli náš cíl opravdu považovat za dosažený. Škoda jen, že jsme si i my nevzali s sebou sáně. Zledovatělou silnicí nám sestup trval srovnatelně dlouhou dobu jako výstup. Naše kolena dostala opravdu zabrat. Výlet jsme ukončili v bufetu u vleků na Drienici. Venkovní sezení nás nemile překvapilo. Proč? Posuďte sami :-).

 

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová