Východní Slovensko – návštěva Mořského oka a ochutnávka vína
Okouzleni gejzírem a pěknou architekturou jsme pokračovali v poznávání krás východního Slovenska. Procházeli jsme Východoslovenskou nížinou a v její severovýchodní části byl náš další cíl – obec Orechová.
Její historie sahá podle archeologických nálezů keramiky do 9. a 10. století. Samozřejmě samotný vznik vesničky byl mnohem později, a to v roce 1299. Ale tentokrát jsme neputovali za historií, ale za vínkem. A právě réva se tu začala pěstovat od roku 1946 místním občanem. Postupně se přidávali i další obyvatelé, a tak vznikla jedna z nejvyhlášenějších vinařských oblastí. Už cestou jsme pozorovali obrovské lány révy, o které bylo vzorně postaráno. Obec Orechová se díky mistrovství místních vinařů stala svého času i pracovištěm, resp. šlechtitelskou stanicí Výzkumného ústavu vína (VÚVV). Ale jak už to bývá, časté změny majitelů, nezájem státu a nedostatek financí způsobily úpadek oblasti. Naštěstí výborná půda a klimatické podmínky zůstaly, a tak po těžkém období zde dnes vyrůstají sklípky i celá rodinná vinařství, zabývající se výrobou kvalitního vína. A jedno takové jsme navštívili.
V příjemném chladu vinného sklepa jsme absolvovali exkurzi, kde jsme se seznámili s procesem zpracování hroznů, s pěstovanými odrůdami a způsobem uskladnění a zrání vína. Pak následovala degustace. Samozřejmě ve velmi rozumné míře. Po ní následovaly vinařské příběhy a ani jsme se nenadáli a schylovalo se k večeru...
Hned další den ráno jsme se vydali do Vihorlatských vrchů, přesněji do národní přírodní rezervace Mořské oko, kde jsme chtěli navštívit stejnojmenné jezero. Autem jsme vyjeli k záchytnému parkovišti u obce Remetské Hámre (Krivec). Po necelých 15 minutách jsme po modré turistické značce dorazili k břehu jezera. Toto největší jezero ve Vihorlatských vrších, třetí největší přírodní jezero na Slovensku a zároveň největší nekrasové jezero v Karpatské soustavě se může pochlubit jednou z nejkrásnějších přírodních scenérií, která na nás silně zapůsobila. Mořské oko se původně nazývalo i Velkým Vihorlatských jezerem a za vznik vděčí mohutnému sesuvu, který zahradil údolí potoka Okna a za touto bariérou vzniklo přírodní jezero.
Jezero leží v obklopení lesa a nad ním se tyčí vrch Sninský kámen, který po jedné a půl hodině túry nabízí nádherné výhledy například na Sninu, Slanské vrchy nebo polské poloniny. Skalní bradla jsou zabezpečena železnými schody a stoupačkami, takže turistika je zde při všeobecné opatrnosti bezpečná. Obě tyto přírodní pozoruhodnosti patří do chráněného území Vihorlatský prales, který byl v roce 2007 zapsán do světového přírodního dědictví UNESCO, a to hlavně kvůli vzácnému výskytu různých druhů rostlin a bukových lesů s exempláři staršími více než 200 let.
My jsme se na okolní vrcholky nechystali, takže jsme raději přistoupili blíž k hladině jezera. Dostali jsme se na výčnělek, odkud jsme pozorovali zelenou vodu, ve které plavalo množství ryb. Jezero dohromady napájí šest stálých pramenů. Po břehu je roztroušeno množství balvanů (andezity) v kontrastu s jemným pískem. Celková hloubka jezera je přes 25 metrů, maximální šířka 312 metrů a délka 750 metrů.
V blízkosti se nachází chata Mořské oko a kostelík Mořské oko, které slouží k občerstvení i ubytování turistů. Kdysi byla v blízkosti vybudovaná i železnice. Dnes tuto technickou památku připomíná už jen exponát původní lokomotivy na konci vesnice Remetské Hámre, která byla naším výchozím i koncovým bodem výletu. Plni dojmů a zážitků jsme se s Vihorlatem rozloučili a pokračovali dále za objevováním přírodních krás.
GPS (Orechová): 48°42'23.13"N 22°13'30.30"E
GPS (Mořské oko): 48°54'53.13"N 22°11'54.59"E
Text: Oskár Mažgút
Foto: Peter Barna
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek