Vysoké Tatry: Výstup na Veĺkou Svišťovku

Dolina Kežmarskej Bielej vody

Brzy ráno se proslulou električkou dopravíme do Tatranské Lomnice, odkud vyrazíme buď pěšky (na Tatranské Matliare), nebo autobusem na zastávku Biela Voda. Přímo od zastávky a přilehlého parkoviště vyjdeme po žlutě značeném, celoročně přístupném turistickém chodníku do malebné Doliny Kežmarskej Bielej vody. S přibývající nadmořskou výškou přejdeme z kalamitou postiženého lesa do porostů kleče. Zatímco mírně stoupáme dobrou cestou podél břehů zurčící Kežmarskej Bielej vody, před námi se objevují chladné stěny štítů. V balvanech na dně koryta toku spatříme četné obří hrnce – erozní tvary vyhloubené materiálem, unášeným ohromnou energií horské bystřiny. Zhruba za dvě až tři hodiny (v zimě čtyři až pět!) dojdeme ke známé „Brnčálce“, chatě posazené v závěru doliny.

„Brnčálka“

Název Brnčálova chata, neboli „Brnčálka“, v mapách vydaných po roce 1991 ani s největší zarputilostí nenajdeme. Jedná se totiž o starší, i když zcela vžité pojmenování Chaty pri Zelenom plese, která leží na břehu až smaragdově zeleného ledovcového jezera. V útulné chatě se můžeme osvěžit například výborným „nosičským“ čajem nebo si dopřát vydatné buchty na pare.

Troška adrenalinu

Od Chaty pri Zelenom plese se vydáme (jen v období 15. 6. – 31. 10.!) po červené značce, tzv. Tatranské magistrále, okolo Čierneho plesa směrem k východu. Chodník se ovšem brzy stočí k jihu. Zavede nás do strmého skalnatého kuloáru, který je částečně opatřen oblíbeným tatranským nářadím – pomocnými řetězy. Po jejich překonání se napojíme na nepříjemnou štěrkovou serpentýnu jdoucí až do Sedla pod Svišťovkou (2023 m n. m.). Odtud je to již jen kousek po neznačené pěšině k vrcholu.

Odměna za vrchol

Odměnou za dosažení vrcholu Veľké Svišťovky je úchvatný panoramatický výhled nejen do Doliny Kežmarskej Bielej vody, ale také do Podtatranské kotliny, na hřeben Belianských Tater rozdělený Kopským sedlem (1750 m n. m.) a mnohé štíty Vysokých Tater. Čeká nás už jen sestup dolů. Po Tatranské magistrále sejdeme na Skalnaté pleso, které je díky bílé kupoli astronomické observatoře a stanici lanovky u hráze jezera nepřehlédnutelné. Pronikneme-li masami turistů, můžeme se dolů dostat celkem rychle, a to kabinkovou lanovkou (což ale také něco stojí), nebo sejít pěšky přímo po zelené značce do Tatranské Lomnice. Delší, ale o to zajímavější možností je cesta po magistrále až na Hrebienok, odkud lze dolů, do Starého Smokovce, sjet pozemní lanovkou nebo sejít po zelené značce.

Několik poznámek k túře

Na starších mapách je trasa od „Brnčálky“ na Sedlo pod Svišťovkou značena jako jednosměrná! Vzhledem k náročnosti úseku zajištěného řetězy se jednalo o celkem smysluplné opatření. Výstup po řetězech je totiž snazší než sestup. Při obousměrném provozu pak dochází (zejména v hlavní sezóně) k nepříjemným kolizím s davy turistů přicházejícími shora. Mnohdy jsou to nezkušení návštěvníci hor, kteří poté, co sem od lanovky na Skalnatém plese přijdou, na řetězech často bezmocně „vlají“. Při nízké úrovni fyzické zdatnosti, špatném obutí a snad i strachu z výšek je pak složité dostat se přes tyto nešťastníky nahoru. Zkušenějším proto doporučuji zatížené řetězy obejít po skále zprava, výstup je navíc místy snadnější než v suti pod řetězy. Nejjistější ovšem je projít trasu mimo hlavní sezónu. Nezapomeňte také, že túra přes Veľkou Svišťovku je časově i fyzicky náročnější. Jelikož je výlet celodenní, zvažte, jestli na to opravdu máte, nepodceňte kvalitní výbavu a vyrazte do hor časně ráno!

Text/foto: Blanka Pechačová