Bezpečnost jízdy na vodě

Předpoklad, že se na vodu vydají jen lidé dostatečně poučení o nebezpečí řeky a alespoň částečně znalí ovládání plavidla, se ukazuje jako poněkud lichý. Na vodu se dnes vypraví i naprostý začátečník. A to v některých případech naprosto sám, bez kamarádů, například jen s děvčetem, kterému chce ukázat, jak zvládne dobrodružství. Proto si dovolujeme uvést i informace úplně základní. Co můžeme na řece očekávat? Vynecháme-li nebezpečí, které čeká na břehu a naprosto zřejmou skutečnost, že na lodi by měl sedět člověk znalý plavání  anebo ve skupině plavců vybavený velmi dobrou plovací vestou, uveďme si základní nebezpečí na vodě alespoň ve zkratce. Rozdělíme si příčiny vzniku nebezpečných situací na dvě skupiny a pokusíme se hledat preventivní opatření, které nebezpečí minimalizují.

Tedy první skupina příčin vyplývá z osoby vodáka samotného. Nízká technická zdatnost - lze ji odstranit tréninkem pádlování pod, pokud možno, odborným dohledem a zprvu na klidných vodách, postupně podle výkonnosti lze přecházet na vody obtížnější a peřejnaté.Taktické nedostatky - důvodem je malá zkušenost, psychická nevyrovnanost, neznalost nebezpečí. Vyvarujeme se v případě jízdy se zkušenějšími kamarády ve skupině. Špatný fyzický a psychický stav - není dobrý na vodě. Mám-li chřipku či kocovinu, pak raději zůstanu na břehu. Když už musím jet, tak maximálně opatrně. Doporučujeme vylepšit životosprávu, pořídit si to pravé oblečení proti podchlazení a být fit! Neznalost plavání v divoké vodě je často podceňována, hlavně u komerčních akcí. Při zvrhnutí ve šlajsně, v peřeji může dojít k šoku, ztrátě orientace, panice. Opět je potřeba bezpečný trénink. Zachránit se sám, tzv. samozáchrana, je totiž nejlepším způsobem. Spoléhat se na ostatní nemusí vždy nejlépe dopadnout. Prostě takové vodácké - Pomoz si sám a... . Nevhodné vybavení na vodu po které pojedeme. Otevřená kanoe na divokou řeku, absence plovací vesty a helmy od vody min. WW II,  jen triko a plavky na vodě v březnu. Vybavení musí vždy odpovídat terénu a počasí a musí být funkční! tj. loď bez děr, vybavená prostředky proti potopení. Nosná plovací vesta dobře držící na těle, totéž platí o helmě. Neoprenové či suché oblečení do těžké a studené vody a do špatného počasí a naopak ochrana proti slunci za horkého léta. Do této skupiny patří i nebezpečí vyplývající  z působení skupiny, se kterou jedeme. Nedostatek informací o toku, jeho nebezpečí, únikových možnostech. Výběr těžšího vodního terénu, než mohou účastníci zvládnout. Špatná organizace při plavbě, třeba "zapomenutí " jedné lodi u hospody s tím "oni si nějak poradí". Tedy i nedostatek soudržnosti v partě. Naopak nadbytek  sebevědomí  ("tenhle jez jeli vloni všichni a všichni vyplavali" nad nesjízdným jezem) není nejrozumnější. Dalším velkým nepřítelem je panika. Nezmatkovat - to je více než polovina úspěchu při řešení problému.

            Na druhé straně je zde nebezpečí řeky samotné. Jejího koryta, množství vody a dalšího, včetně počasí. Spád a průtok jsou dva aspekty, které v souladu ovlivňují, ještě s překážkami , obtížnost toku nejvíce. Čím větší spád, tím bývá řeka obtížnější, proud rychlejší a tím i nutnost velmi rychle řešit problémy při jízdě. Průtok ovlivňuje nebezpečí podobně. Čím více vody v korytě, tím je řeka obtížnější. A nezávisí na absolutním čísle.Povodeň v metr širokém korytě bude nebezpečná za průtoku okolo např.pěti kubíků, zatímco 1000 kubíků na velké řece lze s určitými zkušenostmi ještě dobře zvládnout.

Rychlost proudu ovlivněná právě průtokem a spádem (sklonem koryta) způsobuje, že se obtížně dostáváme ke břehu, obtížně se vyhýbáme překážkám.

Pro českého vodáka jsou běžné průtoky do 50 m3  a spády do 20 ‰. Ne však současně. Pozor na tuto skutečnost při plavbě na řekách v zahraničí. Spád, průtok a tvar koryta s pevnými překážkami pak vytváří na řece mnoho úkazů, které ovlivňují obtížnost toku a míru nebezpečí. Jsou to různě vysoké a tvarované vlny, vodní válce, vyvřelá voda zvaná "karfioly či bubláky", vratné proudy, víry a další specifické úkazy. U nás se některé z nich vyskytují jen za "velké vody". Co tedy ovlivňuje obtížnost a nebezpečí? Tvar koryta a překážky v něm včetně tvaru břehů. Úzké toky jsou nepřehlednější i při menším spádu. Břehové porosty a napadané stromy v řece jsou nebezpečnými překážkami, stejně jako balvany a skály v řece (zvláště podemleté). Zvyšují obtížnost terénu a jeho nepřehlednost. Skalnaté břehy v soutěskách znemožňují  prohlídku obtížných míst a jejich případné přenesení (pozor v německých kilometrážích na slovo „Zwangpassage“, neznamená to, že se cvakneme, ale je to místo, které musíme jet, nelze jej prohlédnout ani přenést). Totéž platí o produktu civilizace - kolmých zdech. Teplota  a čistota vody ovlivňuje psychiku jezdce. Studená voda vyčerpává a plavání v ní může způsobit podchlazení. Kalná voda působí depresivně a velmi špatně se v ní "čtou" překážky. Stavby v řece jsou taktéž zdrojem nebezpečí. Nejen jezy a stupně, ale i pilíře mostů, břehové zdi, bystřinné přepážky a většina toho, co stvořil člověk, nepřispívá bezpečné plavbě. Vliv na bezpečnost plavby má i počasí. Chladno může přivodit ztrátu psychické pohody a podchlazení, déšť pak rychlé a nebezpečné náhlé zvýšení vodního stavu, což v úzké soutěsce není zrovna příjemné, vítr na velkých řekách a jezerech vytvoří takové vlny, že otevřené kanoe jsou zalévány a při převržení se plave velmi špatně, slunce naopak způsobuje dehydrataci, popřípadě úžeh a snížení výkonnosti a samozřejmě porušení psychiky jezdce.

            Není účelem psát mnoho stránek o nebezpečných situacích na vodě a jejich řešení. Protože však považujeme tuto kapitolu za velmi důležitou, uveďme si ještě jednou a s platností zvláště pro kanoisty a raftery:

- před první plavbou získat maximum informací, maximum návyků pádlování a nikdy nejezdit  sám (jen jedna loď)

- vždy mít na správnou řeku to pravé vybavení, tj. plovací vestu ,oblečení a obutí podle počasí, od WW II helmu a raději zavřenou loď

- na obtížnější toky vybavení pro vodní záchranu  a umění zacházent s ním

- vždy platí -  nejsem si jist průjezdem, raději přenesu. Platí totiž pravidlo, že doba prohlídky obtížného místa je přímo úměrná době plavání pod ním po zvrhnutí aneb, kdo má strach, žije déle.

- těžká místa (určitě od WW IV) by se měla raději jistit ze břehu

- trénink (ve všech směrech) není  zbytečný ani pro rekreační jezdce

- a poslední : nikdy nepodceňujte řeku, je moudřejší než Vy!

            U kilometráží vždy  zkontrolujte dvě věci. Za prvé: vždy si prověřte aktuálnost informace. Jez se může provalit velkou vodou ve chvíli, strom se může zachytit v jediném průjezdu v soutěsce a z hladkého jazyka se stane past. V některých případech je koryto devastováno a jeho opravy mohou trvat rok, ale i pět let. V tomto období se řeka může měnit působením člověka. Na některých místech hrozí sesuvy půdy do koryta řeky.