Slovensko: Trenčín a jeho hradní skála

Je téměř nemožné projíždět po západním Slovensku a nenavštívit Trenčín. Přibližně 50-ti tisícové krajské město totiž vždy bylo a je významným dopravním uzlem. Jen pamětník si dnes na velké křižovatce jižně od města vzpomene, že právě tudy měla kdysi vést dálnice D1 z Prahy přes Brno až na východ bývalé federální republiky a v těchto místech se k ní měla připojovat odbočka z Bratislavy, označovaná tehdy jako D61. Časy se však změnily a dnes D1 prochází kolem města nikoli od západu na východ, ale směrem severojižním (z Bratislavy na Žilinu). Samotné město dálnice obchází v uctivé vzdálenosti, což by určitě nemělo být příčinou toho, že se turista městu vyhne.

Město jako takové má nemálo zajímavých atrakcí, dvě z nich však svým významem i turistickým zájmem převyšují ostatní. Obě spojuje majestátní útes s impozantní siluetou hradu. Zbytky středověké pevnosti prošly v nedávné minulosti výraznou rekonstrukcí, přesto si budou i od příštích generací vyžadovat mimořádnou pozornost, jak naznačují poškozené hradby, jež se na několika místech začínají rozpadat. Vystoupat se dá i na věž, ale my se dnes spokojíme jen několika jarními výhledy z dolní části hradu. Historické centrum města je obklopené novodobými sídlišti, ostrov na řece Váh sportovišti, jejichž podoba se možná brzy změní.

Delší čas se totiž hovoří o potřebě výstavby nového železničního přemostění, jež by umožnilo napřímit současnou trasu kolejnic. Bez této úpravy není možná modernizace frekventované železniční tratě, mezi Bratislavou a Žilinou, na vyšší přepravní rychlost. Záměry architektů dostávají konkrétní podobu, jak dobudovat město až k dosud málo využívanému břehu řeky - vytvořením nové čtvrtě s nábřežní promenádou.

Z výhledů můžeme v dálce vidět barokní stavbu kláštera ve Skalce nad Váhem nebo pozorovat ruch na už zmíněné dálnici u odpočívadla v Zamarovcích – pokud někomu název této obce připomíná příjmení známého spisovatele a propagátora antických dějin Vojtěcha Zamarovského (1919-2006), nemýlí se, skutečně pocházel z Trenčína.

Na úpatí skalního masivu, nedaleko železničního a autobusového nádraží, nelze přehlédnout secesní budovu hotelu Tatra. Pozornost by jí měl věnovat i turista, který neplánuje ubytovat se v hotelu. Skrz hotelové foyer se totiž dalo vyjít na zadní prosklenou terasu, což bylo jediné místo, odkud se dal vidět historický nápis vytesaný do skály (minulý čas používám proto, že nedávno v tisku proběhla zpráva o tom, že do roku 2012 nebude možný, z důvodu rekonstrukce hotelu, přístup k nápisu). Zanechaly ho tu římské legie, jež zde údajně přezimovaly v roce 179–180 n.l. během výpravy císaře Marka Aurélia a jeho syna Commoda proti germánským kmenům Kvádů, které toto území obývaly ještě před příchodem Slovanů.

Jelikož se tento nápis vyskytuje ve střední Evropě nejseverněji od Dunaje, který tvořil hranice římské říše (Limes Romanus) a objevili ho až v 19. století, vyskytly se v minulosti i pochybnosti o jeho pravosti. Ty však vyvrátil koncem 20. století nečekaný nález náhrobního kamene v severní Africe, na němž se ve výčtu statečných činů zemřelého legionáře uváděla i účast na vítězné výpravě u Laugaricia.

Jak vznikl název Laugaricio (údajně shodný s pojmenováním Leukaristos, jež na nejstarší známé mapě světa použil Ptolemaios), nevím. Zavítáte-li do některé místní hospody, zdejší „štamgasti“ se s vámi rádi podělí o svérázný slovanský výklad tohoto názvu (nezapomeňte jim pochválit tradiční místní lihovarnickou značku Old herold, případně pravou „bošáckou“ či hokejovou Duklu). Údajně vznikl z varovného staroslovanského spojení: „lauka v rici“, tedy vyjádření pohromy nad zničenou lávkou přes řeku, ať už povodní nebo nepřítelem. Toto vysvětlení si snad zapamatuje každý, kdo do Trenčína zavítá.

Text a foto: Jiří Výborný