ČR: Budyně nad Ohří - zpátky do pohádky - VIDEO

Budyně nad Ohří zůstala místem skoro pohádkovým. Kolem vysoké věže kostela svatého Václava létají holubi. Na chvilku vysvitlo sluníčko a stínohra jejich letu se tak odráží v kamenné dlažbě. Kdyby městem nejezdila auta, člověk by měl pocit, že dýchá o staletí mladší vzduch. 

Nostalgie s titulem

Snaha místních zachovat historický ráz města se povedla na sto procent. Budyně nad Ohří se roku 1997 stala městem roku, a i dnes, po patnácti letech, by nikdo nepochyboval, že vydavatelství Economia, které soutěž vyhlásilo, svěřilo titul do nepravých rukou.

Lidé mají svoje město rádi a vypadá to, že o něj s láskou pečují. Dokazují to třeba dvě ženy pečlivě zametající před svou malou, ale přitom zaplněnou cukrárnou. Starší dáma pomalu, ale s patřičnou hrdostí, zachází do domu, na kterém se píše, že v něm roku 1778 pobýval císař Josef II. V přízemí vysokém tak, že se dá pohodlně nahlédnout dovnitř, zůstalo otevřené okno. Deky a staré polštáře utěsněné za okny ještě před několika dny chránily obyvatele tohoto domu před krutými mrazy.

Kouzlo dávných dní dokazuje nejen kamenná dlažba, stařičké cedule značící ulice nebo náměstí, ale také archaické dopravní značky, uzounké klikaté uličky lemované domky a cesty, jen zpevněné – žádný asfalt. Také dřevěné fotbalové brány na maličkém sportovním hřišti před základní školou navozují příjemné nostalgické pocity.

Příběh Vodního hradu

Jen trochu matoucí je cedule s nápisem „Vodní hrad“. Ukazuje vlevo, kdežto hrad stojí vpravo od ní, přímo naproti pak Zámecká, ne Hradní, restaurace. Ale kdo se nenechá poplést na několika metrech, pochopí, že šipka směruje řidiče na parkoviště. Brána Vodního hradu není nijak velkolepá, ale ve městě, které projdete křížem krážem za půl hodiny, jí určitě nepřehlédnete.

Nádvoří zůstává otevřené i v zimní sezóně. Dovnitř do hradu se ale dostanete nejdřív za měsíc. Kdybyste se přece jen nemohli dočkat, můžete tam zavolat a objednat si prohlídku. Musí vás ale být minimálně deset.

Nakonec, není důležité, kdy se do Budyně nad Ohří vypravíte. Nejhonosnější panství konce 16. století dovede okouzlit v každé roční době. Vodní hrad je ve skutečnosti renesančním zámkem, což zároveň vysvětluje i pojmenování místní Zámecké restaurace, které snad někoho mohlo zprvu mást. 

Do současné podoby sídlo přestavěl hrabě Herberstein (1900 – 1913). Původní čtvercový půdorys, válečným naléháním nepřátel značně poničený, nahradila dvě křídla budovy. Vodní příkopy „chrání“ hrad v jeho zadní části. Dnes jsou ale mělké tak, že by nepřátele nejspíš rozesmály. Kdysi jimi byl hrad obklopen celý, takže se v krajině kolem Peruce, tolik bohaté na lovnou zvěř, daly nerušeně pořádat hostiny.

Vodní hrad, který spravuje město, zůstává také místem neodmyslitelně spojeným s alchymií. Za Rudolfa II. díky tomuto modernímu vědnímu oboru ale mnohá panství přišla na buben. I rod Zajíců z Hazmurka, který obýval panství do roku 1613, se nechal oslepit zdánlivou jednoduchostí této magie a skončil v úpadku. Do tajů alchymistické dílny Vodního hradu návštěvníky nechává nahlédnout Jandovo muzeum.

Text/foto/video: Klára Svobodová