ČR, Hazmburk: České středohoří jako na dlani - VIDEO

Hazmburk vs. Říp

Hrad Hazmburk, stojící na stejnojmenném vrchu v obci Klapý, je nejvýznamnější dominantou Dolního Poohří. Jak krásně vypadá zespoda, tak krásný je i pohled z něj. Nedaleký Říp oproti němu vypadá jako nudný kopeček a mnozí tyhle dva vrchy staví do pozice konkurentů.

Když se rozhlédnete po celém Českém středohoří, posvátné hoře dává vyniknout rovina kolem ní, kdežto vrch Hazmburk se musel prosadit mezi dalšími vrcholy s velkým „V“ - Milešovkou, Košťálovem, Ostrým nebo vrchem Lovoš.

Možná, kdyby si tehdy praotec Čech se svou vizí stoupl na něj, bylo by i dnes Česko velmocí. Na druhé straně by ale asi nebyla Praha Prahou, protože z vrchu nedaleko Libochovic, do míst, kde matka měst stojí, by nejspíš nedohlédl.

Ale konec spekulací. Realita je taková jaká je a ze Zaječího hradu, jak se Hazmburku přezdívá, jsou dnes trosky. O historii jsme se myslím dostatečně rozepsali minule, tak tím tentokrát nebudeme ztrácet čas. Hazmburk je stejně víc o dívání, než o sáhodlouhém povídání.

Několik cest k jednomu cíli

Na Hazmburk jsme se vydali jednou z nekratších cest, z obce Klapý. Starobylá zřícenina v létě oproti zimě výrazně ožila. Parkoviště, kde za auto necháte 30 korun, je v době prázdnin plné. Taky stánek na úpatí hory.

Starostlivá maminka vybírá pro své až příliš živé potomky, jejichž rozjařenost odpovídá prázdninovému létu, vhodnou cestu. Bezpečnou a ne příliš strmou. Brigádník, který vybírá dole parkovné, jí doporučuje žlutou turistickou značku.

Už samotná cesta tu a tam otevírá krásné průhledy do krajiny, tedy když zrovna není úzká, prošlapaná mezi kopřivami. Kromě toho otevírá na každé „křižovatce“ taky různé možnosti trasy. Jestliže je žlutá značka vhodná pro matky s dětmi, pro mě bude vhodná víc dobrodružná varianta, ovšem neznačená. Prudké stoupání a taky terén, na kterém by si horské kozy připadaly jako doma – to je to, čemu se říká zkratka.

Kopec se povážlivě zvedá, zem a spolu s ní i kameny nepříjemně podjíždí pod nohama. Pochybnosti o tom, zda pokračovat směrem vzhůru nebo se vrátit na cestu vytyčenou pro „normální“ turisty, se ztrácí v pohledu dolů a samotné představě „sestupu“. Naděje na zdárné dokončení mise se ukrývá v odpadcích poházených cestou daleko hustěji než jakékoli turistické značení. Díky tomuto „podivnému“ značení, kterým jsou ale bohužel Češi pověstní, je tedy jasné, že nejsem jediná, která se touto cestou vydala.

Přestože slunce pálí a obloha je ten den skoro bez mráčků, cesta zkratkou, schovaná mezi stromy, zdá se potemnělá. Podobně beznadějný, zdá se i vzpor klečmo, který si slavná zkratka místy doslova vyžádala. Slyším hlasy a mezi stromy nahoře na kopci prosvítá slunce. Jsem zachráněna. Špinavá a zadýchaná vylezu jen kousek od hradní brány. Expedice byla úspěšná, rozhodně se ale nedá doporučit :-).

Život na hradě DNES

Pokladní, která na Hazmburku tráví den po dni celou sezonu, chce za lístek 50 korun. Bydlí dole v Klapý a nahoru jezdí autem s logem Státní hrad Hazmburk, které parkuje před branou. Kdyby prý neměla na starosti kasu, kterou sváží každý den dolů, chodila by pěšky. Kdo by jí snad chtěl její práci závidět, měl by vědět, že za pár „kaček“ pracuje denně 9 hodin. Z výplaty si musí našetřit na dobu,kdy má hrad zavřeno a ona je bez práce. Teď v létě vypadá ale bezstarostně, usmívá se na návštěvníky a dotváří tak příjemnou atmosféru na jedné z nejkouzelnějších vyhlídek.

Přesně k tomu účelu totiž trosky hradu dnes slouží. Na nich samotných toho moc nevykoukáte. Nejluxusnější pohled na celé České středohoří nabízí opravená bílá věž.

Text/foto/video: Klára Svobodová