ČR: Teplice - kontrast lázeňského města - VIDEO

Teplický magistrát, který stojí na Náměstí Svobody, nás vítá svou uhlazenou podobou. Jemná žlutá barva jeho fasády i styl, ve kterém je vystavěn stírá podivný dojem z obrovského kasina, hromady zaparkovaných aut a čehosi, čemu by se dalo říkat architektonický výstřelek komunistické éry. Sklem zastřešený prostor vede do čtyřkové hospody, ale také za kulturou – do kina Květen a Krušnohorského divadla.

Prázdná teplická zima

Lázeňská zóna už je na dojmy podstatně hřejivější. Přesto se dnes v Teplicích vídeňský valčík asi tančit nebude. Některé hospody zůstaly zavřené, kavárna kousek od Zámeckého náměstí má sice otevřeno, je ale prázdná. Kromě mladíka, který v neděli odpoledne zamířil do kostela Povýšení sv. Kříže, několika pejskařů, kteří se procházce městem nevyhnou ani omylem a pár dalších lidiček, jsou Teplice tenhle únorový den smutné, bez života, bez lidí.

Město, ležící jen nedaleko od hranice s Německem, má ale co nabídnout. Podle slov teplického starosty se i přesto musí snažit, aby si přízeň lidí zasloužilo. Teplice stojí na třech základních pilířích – obchod, hornictví a lázeňství. Nás cestovatele a objevitele zajímá nejvíc samozřejmě ten poslední jmenovaný.

Teplice lázeňské

Lázně Teplice využívaly svého přírodního bohatství, termálních pramenů tryskajících z kotliny na hranici Krušných hor a Českého středohoří, už ve 12. století. Z té doby pochází také benediktýnský klášter sv. Jana Křtitele. Už tehdy se sem sjížděli lázeňští hosté a tenkrát se také začala psát historie lázní Teplice. Do doby, než se v Teplicích začala léčit onemocnění pohybového aparátu, zlobivé cévy, nervů, ale také duše, bylo toho místo jen bodem na mapě, bez zvláštního významu.

Dnes si Teplice zakládají na tom, aby své hosty nenazývaly pacienty. Takže nikoli pacienti, ale hosté, kteří se nechávají opečovávat v několika teplických lázeňských domech, vychvalují příjemný personál, vyhřívaný bazén, pečlivé terapeuty, ale taky výborné jídlo.

V dobách, kdy bylo dobře, se v Teplicích stavělo. Jak už to tak bývá, přišly i časy, kdy se všechno bortilo a pálilo. Zásadní tragédie přišla do města krátce po té, co se v Teplicích otevřely hnědouhelné doly a začaly se tam vyrábět punčochy. Roku 1793 se značná část města proměnila v popel. Světlý moment teplické historie přišel v podobě setkání dvou velikánů – Ludviga van Beethovena a Johanna Wolfganga Goetheho. V Teplicích se potkali jednou a taky naposled. Naopak dva smutné mezníky přišly v podobě podpisu smlouvy panovníků Rakouska, Pruska a Ruska, když v Teplicích vznikla dohoda proti Napoleonovi a o víc než 120 let později, když se Teplice staly součástí Třetí říše.  

Černobílé město

Mimo lázeňské zóny působí Teplice rozporuplně, kontrastně jako černá a bílá. Na jedné straně tu stojí honosné vily, které jsou ale z větší části chátrající nebo dokonce polorozbořené. Kolem kostela, který na svou přítomnost upozorňuje vysokou věží, se povalují odpadky. Prázdné ulice a hospody lázeňskému městu taky nepřidávají. Teplice mají bezesporu bohatou historii a obrovský potenciál stát se žádanou lokalitou, vyhledávanou nejen lázeňáky, ale také těmi, kteří by tam chtěli žít.  

Teplo v Teplicích

Narážky na čtyřprocentní menšinu v souvislosti s Teplicemi při českém smyslu pro humor nejsou ničím neobvyklým. Těžko ale říct, zda vůbec existují statistiky, které by tento mýtus potvrdily nebo naopak vyvrátily, pravdou ale je, že Teplice leží v části republiky s nejteplejším klimatem. Průměrná teplota v zimních měsících se prý pohybuje kolem mínus dvou stupňů Celsia. V létě se pak rtuť teploměru pohybuje v průměru někde kolem 18 stupňů.

Text/foto/video: Klára Svobodová