Ledovce, Lenin a čtvero ročních období

Síla motorů a vytápěné kabiny umožňují každému zájemci vychutnat si krásy severské přírody, která se tak stává vyhlídkovým parkem civilizovaných lidí. Ale to, co je pro turistu na výletní lodi pohyblivou tapetou za oknem, je stále tvrdý a nemilosrdný svět, kde vládne především vítr a chlad. Stále ještě můžeme všechna ta turisticky atraktivní místa na vlastní kůži zažít, dostat se k nim vlastní silou a cítit jejich atmosféru všemi smysly a celou duší. A možná při tom najdeme chvilku na soucit s turisty na lodích, ke kterým nepromlouvá vítr ani moře, kteří jsou o tolik vzdálenější každodenní realitě dávných lovců a průkopníků...

V neděli 24. srpna se ze Svalbardu vrátila čtyřčlenná vodácká expedice, která během čtyř týdnů procestovala na dvou nafukovacích kánoích značnou část země a fjordů na sever a východ od norského správního centra Longyearbyen. Cílů měla výprava několik, především dojet do opuštěného ruského města Pyramiden a cestou tam si prohlédnout čela ledovců Tunabreen a Nordenskjoldbreen na koncích Templefjordu a Billefjordu. Na zpáteční cestě pak byl na programu přechod do vnitrozemí a sjezd řeky Adventelvy, v jejímž ústí leží Longyearbyen.

Výprava se a téměř přesně držela plánu. Dokonce se dařilo vhodně časovat jednotlivé etapy, aby se cestovalo přes den a spalo v noci. Nedošlo k žádnému posunu, či dokonce ztrátě dne, které jsou za věčného světla polárního dne tak běžné. Tak hladký průběh byl možný díky velké přízni počasí. Nebylo celou dobu krásně slunečno, naopak arktické počasí je vždy proměnlivé a oblažilo výpravu vším možným včetně vánice. Zdálo se však, že se měnilo tak, aby bylo možné ho co nejvíce využít a nepříjemnosti přicházely v momentech, kdy se jim dalo nejsnáze čelit. Pouze dva dny bylo potřeba překonávat silný protivítr a jen jednou se pro vítr a vlny nedalo vyrazit na moře vůbec. Díky tomu dosáhla výprava všech hlavních cílů.

V opuštěném ruském hornickém městě Pyramiden skutečně zůstává přízrak časů minulých, který kamennýma očima Leninovy busty hledí na nádheru ledovce Nordenskjoldbreen na druhé straně fjordu. Městem se zatím prohání vítr, křičí rackové hnízdící na parapetech domů a vše pomalu podléhá rozkladu.

Ledovcová čela představují úchvatnou a pro středoevropana naprosto cizí scenérii. Je těžké z vody odhadnout vzdálenost, kam až je bezpečné doplout. Pluje se tak daleko, dokud se všichni cítí bezpečně. A obrovská zubatá masa ledu, která se tyčí do výšky, temně hřmí, odlamují se z ní ledové bloky a vane z ní chlad, vzbuzuje hluboký respekt...

Ke sjezdu Adventelvy patří přenos lodí do vnitrozemí, což byl zážitek silný až drastický a vzhledem k počasí navíc ještě značně ponurý. V noci před dosažením řeky dokonce napadl sníh. Počasí, které by na moři bylo dost nepříjemné, nakonec vyústilo v krásný sjezd řeky v zasněžené krajině. Řeka není technicky náročná, ale je spletitá a meandruje. Ve kterém z jejích koryt je zrovna nejvíce vody, a kde ta voda bude za chvíli, bylo často těžké odhadnout.

Čtyřtýdenní pobyt na Svalbardu přinesl mnoho zážitků, ať už plánovaných nebo naprosto nečekaných. Na webu www.svalbard.cz lze kromě informací o Svalbardu obecně nalézt také popis výpravy Svalbard IV v porovnání s původním plánem, deník a množství fotografií. Krom toho web hlavně přináší poděkování všem, bez jejichž pomoci by se výprava v této podobě neuskutečnila.

Text a foto: www.svalbard.cz