Rakousko: Mariazell – nejen poutní místo
Mariazell leží v Horním Štýrsku v nadmořské výšce 868 metrů. Samotné město je skutečně maličké. Tvoří ho jen pár ulic a hlavní náměstí, jemuž dominuje poutní bazilika s velice zajímavým a zvláštním průčelím – mezi barokními věžemi s kupolemi stojí ještě gotická věž.
Jak se tam dostat
Do města vede několik dobře značených poutních tras. Délku trasy si poutník může zvolit podle toho, na co si se svou kondicí, respektive zdravotním stavem, sám troufá. Například trasa z hlavního města Rakouska z Vídně je dlouhá přes 100 km a začíná na předměstí Wien-Rodaun. Dále vede jižním Vídeňským lesem přes Mayerling, Kleinmariazell, Araburg, Kieneck a údolí Halltal. Na trase se nachází velké množství ubytovacích a stravovacích zařízení různé kategorie. Cestu obklopuje nádherná příroda, našince však určitě upoutají typické rakouské venkovské domy a statky s bohatými muškáty, u kterých se často pasou, pro nás neobvyklé, krávy s dlouhou srstí. Pokud se toto malebné městečko rozhodnete navštívit s jiným záměrem než je pouť, například tam chcete strávit nezapomenutelné lyžování nebo absolvovat pobyt v klimatických lázních, tak asi nepůjdete pěšky, ale využijete vlak, autobus nebo vlastní auto. Například z Bratislavy vede nejkratší cesta přes Vídeň po dálnici A1 až do St. Pöltenu, odkud cesta pokračuje přes obce Annaberg a Josefsberg až do Mariazellu. Mariazell má také dobré vlakové spojení. Z Vídně se odvezete do města St. Pölten, kde je možnost přestoupit na regionální vlak jedoucí přímo do Mariazellu. Cesta vlakem naskýtá nespočetné množství čarokrásných výhledů na okolí.
O čem vypráví legenda
Podle legendy o vzniku poutního místa Mariazell poslal v roce 1157 opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrechta mnicha jménem Magnus do tohoto regionu, který tehdy byl ve vlastnictví kláštera. Mnichovou úlohou bylo poskytnout duchovní péči a podporu zdejším lidem. Opat mu dovolil, aby si na dlouhou cestu vzal s sebou nevelkou, jen 48 cm vysokou sošku Panny Marie, vyřezanou z lipového dřeva. Večer 21. prosince mu však téměř před cílem spadla do cesty obrovská skála, která mu nedovolovala pokračovat v jeho pouti, a tak se Magnus obrátil s modlitbou o pomoc na Boží Matku. Najednou se skála rozlomila a mnich tak mohl pokračovat dál. Po příchodu do cíle Magnus postavil sochu na pařez, nad nímž postavil přístřešek, který sloužil jako kaple a zároveň i jeho příbytek. Po „Marii v cele", jež se brzy stala centrem duchovního života a zanedlouho i cílem poutníků, je pojmenováno i samotné městečko Mariazell.
Bazilika
Pro věřící Rakušany je Mariazell spolu s nádherným poutním chrámem a milostivým oltářem Panny Marie největší národní svatyní. Mariazellskou Madonu nazývají také Magna Mater Austriae (Velká Matka Rakouska). Posvátná soška je dodnes umístěna v kapli uprostřed baziliky a po celý rok je oděná do drahých vyšívaných šatů. Jen dvakrát do roka – 21. prosince a 8. září – ji lze vidět bez nich. Za rok zahájení výstavby poutního kostela se považuje rok 1200, uvedený i na reliéfu hlavního vchodu do baziliky. Během staletí existence kostel několikrát změnil svoji podobu. Nejdříve byl románský, potom gotický. Dnešní podoba baziliky pochází ze 17. století, kdy už svými rozměry nestačila velkému množství poutníků a prošla rozsáhlou přestavbou. Tak vznikla zvenku velice jednoduchá, avšak uvnitř majestátní, pětilodní stavba s věncem kaplí, hojně barokně zdobená malbami a štukou. Vnitřku dominuje stříbrný milostivý oltář.
Relax v přírodě
V městečku můžete kromě baziliky navštívit například muzeum tramvají, mariazellskou lokálku, regionální muzeum, svatou studánku nebo na Zikmundově vrchu obdivovat krásnou kapli. Přímo v centru města, v jednom z řadových domů, se nachází zastávka kabinkové lanovky, jež vás v zimě vyveze do vyhledávaného lyžařského střediska Mariazeller Bürgeralpe. Vrcholová stanice lanovky je za pěkných dní v roce vhodným východiskovým nebo cílovým bodem mnohých značených turistických tras.
Lyžařské středisko – Mariazeller Bürgeralpe má přes svoji ne právě nejvyšší nadmořskou výšku dostatek sněhu. I pokud není dostatek přírodního, v provozu je umělé zasněžování. Lyžařům je k dispozici osm sjezdovek s celkovou délkou 11 km, na nichž si každý lyžař najde tu svoji, ať už je to začátečník nebo zkušený jezdec. Na vrchol se můžete vyvézt i dvěma čtyřsedačkami, jednou „pomou“ a jednou „kotvou“. Lyžařská školka s dětským vlekem a pohyblivým pásem je samozřejmostí. Nudit se nebude ani ten, kdo není vyznavačem lyžování nebo snowboardingu. Určitě stojí za to vyzkoušet si jízdu na 1700 m dlouhé sáňkařské dráze s umělým osvětlením, která končí u stanice lanovky.
Text / foto: O. Kubáčková
Překlad: Jiří Výborný
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek