Argentina: Vodopády Iguacú

Zarámovány bujně se dmoucím mořem rostlinstva jihoamerického deštného pralesa valí se jílově žluté vodní haldy řeky Rio Iguacú klidně vpřed. Zdá se, že je to řeka jako stovky jiných na latinskoamerickém kontinentu. Význam tohoto vodního toku, jako řeky pohraniční nestojí zdánlivě za zmínku; ve své střední části tvoří na úseku zhruba 100 km hranici mezi Argentinou na jihu a Brazílií na severu. Dříve než řeka v místě styku hranic tří států – Brazílie, Argentiny a Paraguaye – konečně vplyne do veletoku Paraná, je její idyla náhle ukončena krajinným zlomem. Přes skalní hranu čediče se vlny řeky Iguacú řítí přes dva mohutné kamenné stupně vysoké až 70 metrů za mohutného hřmění do propasti. To jsou vodopády řeky Iguacú, Saltos do Iguacú. Se svými asi 275 jednotlivými peřejemi jsou vedle slavných kanadsko-amerických Niagarských vodopádů a vedle Viktoriiných vodopádů na řece Zambezi mezi Zambií a Zimbabwe v Africe nejúžasnější přírodní podívanou tohoto druhu. Ve čtyřkilometrové šířce duní vodní masy do hlavní strže srpovitého tvaru, dlouhé více než 1 km, která se na svém jižním konci nazývá Čertovou roklí a dál směrem po proudu protékají kaňonem. Zpěněné spousty vody se řítí přes mohutné skalní stupně a naplňují roklinu věčným řevem. Tuny vody se se zdánlivou těžkopádností valí s hřměním přes hrany vodopádů do propasti a zahalují vše do jiskřícího oparu.

Jednotlivé proudy vodopádu si vyryly do skály své cesty a řítí se svisle do hlubin koryta řeky Iguacú. Ještě ve velké vzdálenosti je slyšet stálé dunění tohoto grandiózního vodního úkazu, kterým protéká každou vteřinu 1750 m³ vody, což by stačilo k naplnění středně velkého plaveckého bazénu po okraj. Skalní stupně a kaňon, do kterého se řeka Iguacú vlévá, vznikly zlomem v 1600 m silné desce z vulkanické horniny, která je nazývána Paraná-Basalte a pokrývá plochu větší než jeden milión km². Je tak jedním z největších vyvřelých útvarů na Zemi. I když vodopády Saltos do Iguacú, které náležejí zčásti k Brazílii a zčásti k Argentině, nejsou tak slavné jako vodopády Niagarské nebo Viktoriiny, jsou přece jen houfně vyhledávány turisty. Po malých můstcích nad strží mohou návštěvníci projít podél celé fronty vodopádu nebo se mohou dát dovézt lehkými motorovými čluny až do těsné blízkosti propasti. Vrtulníky nabízejí příležitost pozorovat fantastickou podívanou ze vzduchu a dva hotely blízko u vodopádů umožňují pobyt v tomto chráněném území.

Přírodní zázrak Iguacú, dostal však konkurenci ze severu v podobě „zázraku technického“. Na hranicích mezi Paraguayí a Brazílií – ve vzdálenosti pouhých 40 km od vodopádů Iguacú – postavily oba státy na řece Paraná jednu z největších vodních elektráren světa: elektrárnu Itaipu. Nejdříve byl odveden tok řeky do nového koryta. Pomocí asi 8 miliónů kg trhavin byl během dvou let proražen ve skále dva kilometry dlouhý, 50 m široký a 90 m hluboký kanál: jde o největší říční obchvat, který byl kdy člověkem uskutečněn. Stavba vlastní elektrárny začala roku 1979, v roce 1983 byla dokončena. Hráz je dlouhá 7,7km; sama délka hlavní přehradní zdi je 1,2km, její šířka je skoro 100 metrů. Osmadvacet turbín o výkonu 14 000 megawattů dodává dvě třetiny množství elektrické energie, která byla dříve vyráběna v celé Brazílii. Přesto zůstávají vodopády Iguacú menšími, ale přirozenými rozměry větší atrakcí.

Text: J. Štantejský a Monumete der Welt

Foto: Wikimedia Commons, Fabien 1309, Herr stahlhoefer, Tcbcuritiba, Nanosmile, č.2, Mario Roberto Duran Ortiz, č.2, Seltharis, Nilsf