ČR: Blatná - důvěrné partnerství - člověk a kůň - VIDEO

Bylo trochu chladno. V parčíku, který není dost velký ani na venčení psa bylo přesto plno lidí. Milda Simandl, 22letý milovník koní, si to odpoledne mezi pár stromy pomocí pásky postavil provizorní ohradu, aby v podvečer mohl rozjet svou show ve španělském stylu. V Blatné to tak dělá už několik let, stejně jako se už několik let se svým uměním objevuje na prestižní výstavě Kůň roku v Lysé nad Labem.  

Svým koním dává co potřebují – svobodu. Dotýká se jich způsobem, jak kdyby on sám byl koněm, má pro ně cit, vnímá jejich potřeby a dokázal se naučit číst v jejich duši. Víc jak šestisetkilové zvíře reaguje na jemné pohyby jeho rukou a těla, rozcválá se, zastaví na fleku a postaví se na zadní, když si to jeho pán přeje. Jejich soulad dojímá všechny přítomné skoro až k slzám.

On se dávno řadí mezi lidi, kteří mohou někoho vyučovat, přesto zůstává pokorný a s nohama na zemi. Ví, že od koní se může učit celý život. Jsou pro něj zábavou, prací a inspirací.

Historie dávno nedávná

Zatímco první republika byla koní plná, komunisti se po válce postarali o to, aby téměř všechna tahle ušlechtilá zvířata zmizela z pastvin a stájí tehdejšího Československa. Zůstalo pár národních chovů a smutné oči a prázdné duše těch, pro něž koně znamenali život.

Po revoluci se ale věci daly rychle do pohybu, otevřely se hranice a zvlášť z Německa, které patří mezi koňácké velmoci, sem začaly proudit doslova zástupy levných, ale nekvalitních koní. Jezdecké metody se řídily jednoduchým pravidlem – cukr a bič. Koně se rychle stali nástrojem na vydělávání peněz. Absence alternativních postupů výcviku je často vystavovala velice nepříjemným a mnohdy i bolestivým zkušenostem.

Posledních pár let ale lidé, kterým není lhostejné jak je s jejich koněm zacházeno, naštěstí začali uplatňovat i mnohem jemnější metody jezdeckého výcviku koní, víc vnímat jejich potřeby a víc než bič, používají teď mozek.

Jak se horsemanship zabydluje u nás v Česku

Naprosto odlišní od těch, kteří se nechtějí vzdát udidla a klasického způsobu ježdění, jsou lidé propagující - tzv. Horsemanship nebo chcete-li přirozenou komunikaci, jejímiž průkopníky byli Monty Roberts a Pat Parelli. Jde o hru – psychické napojení mezi člověkem a koněm, kdy člověk musí hrát podle pravidel, která fungují v koňském stádě. Aby docílil toho, co po koni chce, je nutné, aby ho zvíře respektovalo. Ve své podstatě jde ale o jiný postup donucování k poslušnosti. Kdo nemá trpělivost a dostatek vůle překonat sám sebe, pohoří.

Dneska už mají tyto postupy v Česku své pevné místo, spoustu příznivců a poslední dobou se proměňují v čistý obchod, stejně jako celý jezdecký sport. Taková forma byznysu, která je ale ke koním jemná a vnímavá, je velmi sympatická. Pořád jde o soulad koně a člověka a nelze to obejít ostřejším udidlem, vyvazovákem nebo špornami.   

Text/video: Klára Svobodová

Zdroj foto: archiv Miloslava Simandla