Ganga

Šiva prosbě vyhověl a donutil řeku, aby protékala uzlem jeho vlasů. Rozdělena na sedm ramen stékala nyní voda po svazích Himálaje. Tak vysvětluje legenda vznik řeky Gangy.

Řeka začíná svou 2700 km dlouhou pouť v indickém státu Uttarpradéš, blízko indicko-tibetské hranice v Himálajích, ve výšce 4200 m. Po spojení pramenných řek Bhágírathí a Alaknanda vstupuje jako Ganga z pohoří do roviny, která nese její jméno. Vytvořila ji společně se svými přítoky tím, že vyplnila nížinu nánosy z Himálaje. V povodí řeky Gangy neexistují žádné větší výškové rozdíly. Voda proto teče pomalu a vytváří tak množství vedlejších ramen, říčních meandrů a ostrovů. Také průtoky vody silně kolísají. Úrodná pole v rovině jsou protkána kanály dobře promyšleného zavlažovacího systému. Nížina kolem řeky Gangy, jakožto i její delta, patří k nejhustěji osídleným částem Indie. V deltě Gangy leží i třetí největší město Indie – Kalkata (jenž je hlavním městem indického státu Západní Bengálsko) a Dháka, hlavní město Bangladéše. Obrovská delta, kterou vytvořily společně Ganga a Brahmaputra, je zemědělsky intenzivně využívána. Když v létě monzunové větry přiženou dešťové srážky z oblastí Himálaje, bývá podstatná část - 52 000 km² velké oblasti zaplavena. Když pak tajfuny od moře způsobí rozsáhlé záplavy, stává se, že zahynou tisíce obyvatel území v sousedství delty.

Ganga je posvátnou řekou hindů. Na jejích březích leží četná poutní místa, protože její vodě se připisuje síla, která člověka očistí od hříchů. Již o prameni, ležícím podle názorů věřících v ledovci Gangotri, se praví, že přináší požehnání. U Hardváru se prý řeka na své pouti protlačila prsty u nohou boha Hari, ztělesnění boha Višny, udržujícího svět. Do Alláhabádu, k ústí řeky Jumuny, přicházejí každých dvanáct let statisíce poutníků, aby se při rituální koupeli očistili ze svých hříchů. Nejuctívanějším místem hinduismu je však Váránasí ve střední části toku Gangy. Každý vyznavač hinduismu by si přál zemřít na tomto místě, protože podle hinduistické víry by měl šanci, že počet převtělení, kterými člověk prochází, byl co nejnižší. Nakonec by se jeho duše po dosažení dokonalosti rozplynula v absolutnu. Na březích řeky Gangy je proto mnoho míst, kde se mrtví zpopelňují a popel je pak rozmetán po hladině řeky. Tím se stávají i mrtví součástí věčného koloběhu.

Text: J. Štantejský

Foto: J. Štantejský a O. Štefl

zpět