Guggenheimovo muzeum

Přinejmenším stejně slavná jako jeho sbírky je i architektura muzea Salomona R. Guggenheima v New Yorku, které bylo otevřeno 21. října 1959. Jeho architekt, Američan Frank Lloyd Wright, se nedožil dokončení této budovy, za kterou bojoval více než patnáct let. Zemřel 9.dubna 1959. Stavbou Guggenheimova muzea, v níž je užito téměř výlučně jen oblých tvarů, uskutečnil Wright svůj sen o organické architektuře. Proti newyorskému Centrálnímu parku na Páté Avenue se zvedá na pravoúhlém podstavci okrouhlá, směrem vzhůru se rozšiřující budova, která je uzavřena plochou skleněnou kupolí. V této stavbě jsou výstavní prostory muzea. Návštěvník vyjede výtahem do nejvyššího poschodí a postupuje pak po spirálovité, svažující se rampě kolem uměleckých děl, až se zase dostane do přízemí. Wright tím uskutečnil svou koncepci muzea jako jednoho jediného prostoru v jednom stále pokračujícím poschodí. Výstavní plochy ozařuje umělé osvětlení. Do středního prostoru, od přízemí až zcela nahoru prázdného, proudí světlo skleněnou kupolí. V architektonickém řešení interiéru potlačil Wright lomené linie a pokusil se organicky spojit všechny prvky budovy. Vedle výstavní budovy se na pravoúhlém podstavci zvedá menší stavba, v níž jsou mj. umístěny prostory pro jednání, pro přednášky, a je zde také knihovna.

Celá stavba je bez jakýchkoliv ozdob, a tím je ještě zdůrazněna působivost jejího tvaru. Ti, kdo stavbu kritizují, popírají však, že je pro muzeum vhodná. Protože obvodové zdi jsou skloněné, musejí být obrazy zavěšeny vlastně nakřivo, a protože navíc stojí návštěvník na nakloněné rampě, je prý působení uměleckých děl zkreslené. Další problém spočívá v tom, že nemohou být vystavovány obrazy větších rozměrů. Přesto patří Guggenheimovo muzeum k nejneobvyklejším a k nejvíc fascinujícím architektonickým dílům New Yorku. Muzeum s jeho bohatou sbírkou moderního umění navštíví každoročně více jak 60 000 lidí. Formou zvláštních výstav, kterých bývá průměrně pět do roka a pro které je většinou zapotřebí využít celého výstavního prostoru, jsou vystavována díla takových mistrů, jako byli například Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Marc Chagall, Roy Lichtenstein a další. Ve stálém inventáři muzea je více než 4000 děl, k nimž patří také skulptury Alexandra Archipenka a Constantina Brancusiho.

Sbírky byly založeny Salomonem R. Guggenheimem, jehož rodina vybudovala v 19. století ve Spojených státech finanční a průmyslové impérium. Guggenheim nejprve sbíral malby starých mistrů, až ve dvacátých letech – na radu rakouské odbornice baronky Helly Rebay von Ehrenwiesen – se přiklonil k umění současnému. Sbírka byla proměněna v nadaci a od 1.června 1939 zpřístupněna veřejnosti. V roce 1943 pověřil Salomon R. Guggenheim architekta Franka Klouda Wrighta postavením dnešního muzea, v němž chtěl shromáždit získané exempláře současného umění. Neobvyklý projekt však způsobil dlouholeté spory se stavebními úřady New Yorkum takže se stavbou muzea mohlo být započato teprve roku 1956. Několika přístavbami získalo muzeum v roce 1980 další výstavní prostory, takže např. sbírka bývalého mnichovského obchodníka s uměním Justina K. Thannhäusera, obsahující především díla moderního francouzského malířství, může být vystavena jako trvalá expozice.

Text: J.Štantejský a Monumente der Welt

Foto: Wikimedia Commons: Gomattolson, Jnn13, Rebbeca Kennison